PRAŽÁKŮV FEJETON: VO CESTĚ DO FINSKA

"Finský dřevorubecký králík / Finnish lumberjack rabbit"
Jan Bobek @ Facebook Upset Rabbits

Jak sme se Šulcem byli ve Finsku abysme vočíhli tamější modelářskej veletrh
Publikováno v létě 2005 na mém bývalém blogu Revi Illegal (www.revi.bloguje.cz)

Spisovná poznámka autora na úvod: Pražáčtina se rozhodně nemůže srovnávat s jinými dialekty, jako je například Ostravština nebo dokonce brněnský Hantec. Hlavně Ostravština je živý jazyk, bohatý na výrazy ze slezského a polského prostředí, čemuž se Pražáčtina dnes nemůže rovnat, ani kdyby se stavěla na hlavu. Pražáčtina je ovšem silná v tom, že pokud ji používáte, spolehlivě půjdete ostatním na nervy.
Nepopírám, že jsem se nechal k fejetonům v pražáčtině inspirovat  proslulým blogem OSTRAVÁK, který skvěle publikuje právě v Ostravštině. Nechci ho ani dohnat, ani napodobovat. Originální mistrovské dílo se podruhé stvořit nedá. Ale chtěl jsem si to prostě zkusit. Pokud k nějakým podobnostem dojde, tak je to opravdu shoda okolností.

Ve Finsku mám hodně kámošů. Ale mimo jednoho, kerej sem každý září lítá, sem vlastně ty vostatní nikdy neviděl. Jen sem si s nima psal. No a ten, co sem jezdí, mě už párkrát do Finska zval. Menuje se Martti. V dubnu tam totiž dělaj na starym zimnim stadiónu takzvaný Modelexpo. Takový finský Modelhobby.

Autentický rozhovor před naším příletem:



Fin 1 (nejmenovaný obchodník s modely): "Na Modelexpo do Helsinek přijedou dva Češi."
Fin 2 (nejmenovaný letecký publicista): "To je nějaká legrace, ne?"
Fin 1: "Ne, není to legrace, oni sem fakt přijedou!"
Fin 2: "Proboha, co tu hledají?? V této zemi medu a mléka??!!"

Tak tohle sem si nevymyslel. Takhle ten rozhovor fakt proběh. Nevim nic o finským mlíku, ale med tam nemaj. To je hotovka.
Za to je tam hodně kopru. Všude. Samej kopr. Je to asi jediná zelenina kerá tam roste. Jasňačka, že tam maj taky brambory. To je taky zelenina. Brambory s koprem tam maj skoro všude. Jesi něco nesnášim, tak je to kopr. Z kopru je mi odmalička blivno.

Finové sou taky modeláři. Sou to asi těžký nacionalisti. Voni totiž lepěj hlavně letadla, s kerejma sami lítali, nebo letadla, kerý lítaly u nich, nebo ty kerý lítali proti nim. Takže se ve Finsku prodávaj hlavně finský, německý nebo ruský letadla. S francouzskejma, italskejma, britskejma a americkejma atd. tam fakt velkej přetlak nevzniká. O tankách, lodích atd. platí to samý. Taky sou to děsný konzervy. Než se mezi finskejma modelářema prosadí nějaká nová věc, tak to trvá pěkně dlouho. Sami toho moc nevyráběj. Je tam jeden dva výrobci vobtisků a jinak nic moc. Ale hodně remcaj a furt si něco stěžujou.

No a sme u druhýho důvodu proč se do Finska jelo. On totiž Vláďa Šulc (můj spolucestující) dováží do Česka ty japonský Gunze barvy. A taky je vyváží do Finska. A hádejte jak se ve Finsku prodávaj? Pokud nevíte, tak si znova vomrkněte konec předchozího vodstavce. Vláďa tam prostě jel proto, aby těm seveřanům předved, jak se s Gunze barvama dělá.

Šulc furt chtěl jet autem, ale ať sem počítal jak chtěl, furt mi to připadalo ňáký dlouhý. No a to mi nesedělo moc dohromady s prací, co dělám v Praze. Tak sme nakonec letěli letadlem. Na letišti to bylo zajímavý. Byla tam poměrně velká parta mladejch českejch chlapů, kerý drželi při sobě a furt dělali vtipy a bordel. Je veselo, letí se do Finska, ne? Bude prča! No a tak 2/3 pasažérů byli roztroušený samotářský zamlklý Finové. Proč bysme se měli smát, když letíme z Prahy zpátky do Finska, co? Tohle vysvětlení sem si nevymyslel, tak mi to vysvětlovali pozdějc jiný Finové. Finové prej byli do Finska deportovaný při stěhování národů. Prej provedli ňákej těžkej průser, jinak by prej nemohli skončit v tak strašný zemi.

Jo a ty Češi byli piloti ČSA, co letěli na trenažér do Finska. Ale při nástupu byl nějakej bordel. Nastoupili sme z gejtu do autobusu (připadal sem si jak kdysi v Bulharsku na dovolený) a chvilku sme v něm čekali. Skupinka odporu ČSA byla čim dál veselejší a Finové byly víc a víc vyplašený. No pak přišly stevardky a řikaj nám, že se něco posralo s letadlem a že máme jít z autobusu zpátky do gejtu. Tím se totálně rozložil systém kdo je kdo. Zpoždění trvalo asi jen 10 minut a už sme byli zpátky v busu a tradá do letadla. Dobrý. Vůbec mi neni jasný, proč nás honili sam a tam mezi gejtem a autobusem. Už sme chtěli vystresovat přes mobil našeho kamaráda z ČSA, ale nakonec sme ho nechali žít. Paráda už sme v letadle. Sluníčko, skvělá dohlednost, Ještěd, Krkonoše, pole, pole, pole a zase pole (Polsko), baltský pobřeží a ostrovy. Prostě bomba. A pak finskej záliv, mraky, sníh a humus. Nemám ani teplej kabát ani sněžnice. To se povedlo.

Na letišti nás čekal Martti, náš kamarád. Taky prodává modely. Asi tak polovinu zboží dováží z Česka. Ubytoval nás v levným hotelu u jižního přístavu v Helsinkách. Hotel měl společný sprchy a záchody. Pokoje vypadaly jako IKEA, ale bylo tam čisto a docela sem rozuměl co se kolem mluví. Bylo to tam samej ruskej turista. Helsinki založili Rusové, aby si Talin naproti moc nevyskakoval. Je to vlastně ruský město plný Finů. Rusové se vůbec o Helsinki hodně starali. Během Zimní a pokračovací války, ho hodně bombardovali.

Pak nás Martti vodvez k němu na krám (pěkný modelářský hnizdo) a pak sme jeli tramvají na Modelexpo. Při čekání na tramvaj sem málem zmrznul. Na Modelexpu sme se seznámili s chlapama co Marttimu při prodeji pomáhaj. Pentti, Heimo a Matti. Chvilku sme se kolem vochomejtali a pak sme šli do hospody.

V Helsinkách nemaj hospody jako u nás. Jako že si tam dáte pifko a baštu. Tam je buď pivnice, nebo restaurace. Nejdřív se šlo na pivo. O tý hospodě sem už slyšel. Má českej název (Hádanka) a maj tam český pivo. Ale nečekal jsem, že budou mít na zdech napsaný český básničky!! Ty Finové sou fakt ňáký divný. Italskejma, francouzskejma a bůhví jakejma podnikama tam nával nemaj. Ale českejch hospod je tam fůra. Každou chvíli tam uvidíte nápis v češtině: hospoda, pivnice atd. A čepujou se tam takový značky, že ani u nás je všude nevidíte - Platan, Holba, Bernard atd.

Pak sme se nějak rozdělili a Šulc, Martti a já sme šli do jedný slavný helsinský restaurace. Tušímže se ve finštině jmenuje Peklo, nebo tak něco. Dali sme si tam ňáký mix grill prkýnko a testovali sme finský piva (český piva sme během celýho pobytu systematicky vynechávali). Ale nejdřív sme chtěli ňákou dobrou rybí polífku. Upozorňuju, že nemám rád mlíkový polívky. A kopr.

No a dostali sme mlíkovou polífku s bramborama, kouskama lososa a se spoustou kopru. Sněd sem to. Následující večer sme zase někde byli na jídle a vobjednali sme si "salmon cream soup", no přinesli nám mlíkovou polífku s bramborama, kouskama lososa a se spoustou kopru. No a třetí večer sme uvažovali jakou si dáme polífku. Uvažovali sme jestli si dáme "mushroom soup" nebo "fine salmon cream soup". Už sme ale byli ostražití jako v pražskym metru a dali sme si tu houbofku. No a pak sme sledovali, jak si jeden z těch finskejch kluků pochutnává na mlíkový polífce s bramborama, kouskama lososa a se spoustou kopru.

Jednou dopoledne sme se připlížili do helsinskýho jižního přístavu, tam co je rybí trh. Je to tam docela hezký. Hned přes ulici je prezidentskej palác, vpravo je pravoslavnej kostel, za nim je helsinká katedrála a vlevo je Kappeli, to je slavná restaurace. Všechno tak v dosahu 100, 200, 300 metrů. A taky je tam stará tržnice. Fakt moc pěkná historická budova, se spoustou krámků uvnitř. Je tam třeba kavárna s vobrazama různejch Fiatů, Messerschmittů a Focke-Wulfů a ty vobrazy sou podepsaný válečnejma pilotama. A taky je tam krámek, kde dělaj krevetový sendviče. Čerstvý norský krevety na ledu. Fakt dobrý. I sendviče sou dobrý. Dokud vám ho neposipou koprem. Ty Rusové věděli, proč ty Helsinki bombardujou.

Voni vůbec ty Finové sou drsňáci. No aby nebyli, když žijou takhle na severu. Jednou takhle vlezu do zákulisí Marttiho stánku a najdu tam jeho kámoše, jak má přes sebou rozloženej mastnej papír a loveckym nožem krájí nějakou placatou tmavou hmotu, kerá je žlutě žilkovaná. Nejen že jí krájel, ale von jí i jed. Bez kopru. Tak se ho jako ptám co to baští, a von že to je něco, co mi dá ochutnat, až se na to budu cejtit připravenej - sobí kůže.

Dodneška se na to necejtim. Ani kdyby na tom byl kopr.

U Finů mě překvapilo, že pijou víno. Sice ho tam nemůžou pěstovat, ledažeby by bylo chlupatý a tímpádem mrazuvzdorný, ale zato ho rádi pijou. Koukaj na barvu, čuchaj k němu jak je to cejtit, pak to pomalu vochutnávaj, no uplně vypadaj, jako dyby tomu hověli nebo co. Moraváci by z nich měli radost. Finsky se "na zdraví" řekne "kippis". Ale taky slyšej na "skol". Poměrně rychle vod nás pochopili, že přípitek "skol" vymyslel Jára Cimrman s Amundsenem a bez problémů kapírovali kdo to Cimrman je. Von totiž Cimrman vychází vobčas ve Finsku v jednom česko-finskym časáku.

Jo a taky sme jim vysvětlili, co to znamená, když se řekne "BÓBIKA". Když sme jim tu reklamu převyprávěli, tak z toho málem spadli pod stůl. Voni maj docela drsnej smysl pro humor. Kdo by taky neměl, když má půl roku den a půl roku noc. To musíte mít hodně humoru, aby vás humor nepřešel. V jednom typickym finskym fóru se říká - kdy je nejlepší tchýně (pozn *) a lahvová dvanáctka?? Když sou studený a votevřený na stole!!

Ta výstava Modelexpo byla docela velká. Nebo byl spíš velkej ten stadijón. To stadijóny bejvaj. Připadalo mi, že je tam všechno. Knížky, plastikový modely, RC modely, vláčky, bojující roboti postavený z PC šrotu. Prostě hafo věcí. Děcka se vyřádily. Spousta prodejců. Součástí Modelexpa byla i kitařská výstava. Někerý modely nebo figurky byly moc pěkný, ale dohromady toho nebylo moc. Byl tam jeden borec a ten zbouchal 1/32 F-16 od Tamyii za dva dny. A vypadala pěkně. Von je totiž pilot u FinnAiru a mezi šichtama má několikadení pauzy. Ale připadal mi že je docela zrelaxovanej. Kdyby dělal u ČSA, tak by ho asi přešel humor. Asi ještě neviděl Tvrdíka.

Tim sem se dostal k týpkům, kerý se po Modelexpu pohybovali. Modelářská komunita v kerýkoli zemi se vyznačuje tim, že má mezi sebou hodně starejch mládenců, na kerejch se ten koníček různě projevuje. Modeláři se prej dělej na ty, který ještě nemají děvče a na ty, kerý už maj manželku. Šulc rozbalil svuj cirkus s Gunzema hned vedle Marttiho stánku, i když měl sebou omylem jen stříbrnou barvu. To mělo tu výhodu, že nás mohli Martti a jeho kumpáni včas varovat, když se blížilo zákeřný nebezpečí v podobě nějakýho deformovanýcho Fina. V zásadě nás šokovali hned tři první, kerý k nám přišli. I když v tom poslednim případě se vlastně nedá říct, že k nám přišel.
Šulc si takhle v klidu seděl a něco si tam patlal a najednou k němu přišlo nějaký divný stvoření. Mělo to dlouhý vlasy, myslim, že to mělo brejle a začalo to se Šulcem komunikovat, takový koketní manýry to mělo. Ani Šulc nevěděl na čem je. Já sem tipoval, že je to chlap. Šulc se snažil vylovit ve svejch znalostech zoologie nějakej pevnej bod, kerýho by se chytnul. Ale než sme se stačili zorientovat, tak to stvoření na Šulce vybalilo stížnost k leptům - prej sou moc měký! To Šulce vodrovnalo. Skvěle sem se bavil. Šulc tý vosobě začal vysvětlovat, že je to vlastně výhoda, že se lepty daj napravit, dyž se blbě vohnou. Ale v reálu už byl kmokautovanej na podlaze ringu a já sem šel hledat kýbl z vodou a ručník kerej bych mu tam hodil. Když to vodešlo (pozn. **), tak Šulc řikal něco vo tom, že jestli takovejch přijde víc, tak se máme na co těšit. A hned přišel další.
Mluvil na nás rusky. Teda né na mě. Na Šulce. Ptal se rusky kdy bude MiG-15. V tu chvíli mi bylo podezřelý, že od Marttiho stánku na nás kluci vysílaj poplašný gestikulační signály. S tímhle Finem není něco v pořádku. A pak sme se dozvěděli, co je zač. Byl to Rus. Ale to mi nevadí. Byl to Rus, kerej žije ve Finsku už pár desítek let a je to emigrant. To by bylo sympatický, dyby to nebyl agent KGB, dneska už to neni KGB, menuje se to jinak, ale furt na ambasádu chodí. Byl prej při bonzování tak aktivní, že se s nim rozešla jeho vlastní famílije. Ale to neni všechno. Po roce 1968 byl prej v Praze a dodneška se po Finsku vykládá, jak v Praze dostal přez držku, když někdě v hospodě hlasitě schvaloval pomoc spřátelenejch vojsk. Uf tak tenhle taky zmizel. Tak co nás ještě čeká ... Panebože ne!! Co je zas todle??!!
Aledoprčic!! Bylo to asi metr šedesát vysoký, voháknutý v ňákym vaťáku. Na hlavě to mělo hučku v neurčitý barvě a neumim říct esli to bylo voholený ve vobličeji nebo ne. Mělo to takový malý vočička a když to šlo kolem nás, bylo to zavostřený asi 5 metrů za nás. Při chůzi to ani nepohybovalo rukama. Vůbec to nevnímalo vokolí a s upřenym pohledem 5 metrů za realitu se to transportovalo kolem. Posádka Marttiho stánku gestikulací zuřivě naznačovala, že tohle nepatří mezi denní program. Pokud čtete Pratchetta, tak vám můžu sdělit, že sme asi potkali desátníka Nóblhócha v polní uniformě. Se Šulcem sme konstatovali něco ve smyslu "to bylo hustý, voe ..." a ostražitě sme civěli doleva k rohu chodby, co se zas vynoří za kreaturu. Nevynořilo se nic. Začali se k nám trousit zvědavý a zajímavý lidi. Jo, v tom rohu byl bar. Ale to je pro finský modeláře typický. Byl zavřenej.

Ta a teď k těm zajímavejm lidem.
Na první pohled nám padnul do oka Viki. Na výstavě měl samý čtvrtkový Starfightery a taky nějakou brutální figurku, se kterou s přehledem vyhrál. Dodneška nevim, koho mi připomínal, ale děsně se mi líbil. No a když sem se dozvěděl, čim se živí, tak sem musel konstatovat, že je to fakt formát. Von je to ňákej malíř a furt má kolem sebe mladý kočky. Dělá děsně depresivní vobrazy a dyž se dostane do úzkejch s chechtákama, tak s nima i platí za modely. Martti má vod něj doma dva kousky. A Viki taky má stylový auto. Prastarou řinčící Fordku. Dyž sem v něm seděl na zadnim sedadle, tak sem taky pochopil, že má Viki nějakýho hodně pelichavýho čokla.

A další borec je Mikko. Vod pohledu je to kousek se zdravym jádrem. Dělá první válku - letadla ve čtvrtce a dělá ji dobře. Tady sou jeho stránky. Jenže to neni všechno. Von je to taky jeden z nejznámějších finskejch rokerů a dodneška píše dobrý texty. Fakt borec.

U stánku vojenskýho historickýho klubu, kde sem koupil boží barevnou publikaci A4 na finský uniformy, sem se dal do řeči s dámou, kerá klub prezentovala. Nejdřív kvuli mýmu přízvuku vostražitě testovala vodkud sem. Když zjistila, že sem z Česka, tak začala mít vo poznání větší zájem a votestovala co si myslim vo SSSR a vo komouších. Když sem jí to řek, tak už byla uplně happy a debata skončila tim, že by si chtěla koupit vlastní tank, nainštalovat si ho navostrov, kerej patří její famílii a že by prej hned votočila věž laufem na východ!! To sem fakt zíral.
Ale tahle příhoda něřiká nic vo vztahu Rusů k Finům. Docela mile mě to překvapilo. Budu vo tom psát na konci fejetonu.

Ovšem největší borec byl zástupce IPMS Malari (to je jejich klubovej časák). Přišel vyzpovídat Šulce vo byznysu, vo modelech, vo novinkách atd. Šulc se moh do diktafonu vymluvit, protože chce bejt s tou svojí firmou slavnej, no umíte si to představit, ne? No a nedávno sem se dozvěděl, že v IPMS Malari už vyšel vo Šulcovi článek. Jeho firma prej dělá vodlejvaný dopňky k plastikovejm modelům. No to je konec! A pak se bafte s novinářema!!

Jednou nás Marrti a jeho kámoš Kyosti vzali na gábl. To by nebylo nic tak překvapivýho, dyby to nebylo na vostrově. To víte. Suchozemci. Byly sme z toho vyplesklý. Chytili sme malej trajekt v jižnim přístavu, což bylo kousek vod našeho hotelu, jak už sem řikal. Asi den před tim sme do toho trajektu chtěli naskočit, ale nevěděli sme jak se za něj cáluje a kam to frčí. Vadilo to spíš mě. Šulce to evidetně nerozhodilo. No ale teď sme díky doprovodu věděli kam jedem.
Suomelinna. Vostrov, kerej je vlastně městská část, žije tam přes 1000 lidí a je tam vojenská námořní škola. Ta loď co tam pendluje, to je jako dyž driftujete z Holešovic do Čimic. Za 15 minut sme parkovali. Prej je na tom vostrově ponorka U-boot Typ II, ale podstatnější byl pivovár a knajpa, hned u mola. Dali sme si pelmeně a klobásky. Ve finskejch klobáskách je většinou, na rozdíl vod českejch, maso. Otázka je jaký. Ale to sme rači neřešili. Esli nevíte co sou pelmeně, tak nejni žádná vostuda. Dybych v mym pražskym háku neměl kolegu z Běloruska, tak bych to taky nevěděl. Pelmeně sou ruská bašta. Řikal sem vám, že Helsinki založili Rusové, ne? Sou to těstovinový taštičky plněný masem. Daj se servírovat různě, ale tydle byly v takový dobrý vokurkový polívce. Zní to hrozně, ale bylo to dobrý. Nebyl tam kopr.
Pívo taky nevařili špatný. Ale drahý. Podle toho jak je pívo silný, ho Finové dělej do čtyrech daňovejch kategorií. My sme se Šulcem šli hlavně pro trojce a po čtyrce. Jenže ve Finsku je pívo drahý jako kráva. Asi tak 5 EUR za půlitr. No a když do sebe nalámete těch klasickejch čtyři pět kousků, tak to je pak účet taky jak kráva.

Dyž sem eště u tý Suomenlinny. S tim souvisí ta divná dvoujazyčnost co je ve Finsku. Suomenlinna je "finská pevnost" a Švédi ji řikaj Sveaborg, což švédsky znamená "švédská pevnost". Švédsko mělo stovky let kontrolu nad Finskem a Fini maj Švédy rádi asi jako my Rakušáky. Jenže my tady nemáme po Rakušákách dvoujazyčný názvy vobcí a ukazatelů. Jenže Finové po Švédech jo. Helsinki sou Helsingfors atd. Já finsky nerozumim ani prd, ale s mejma znalostma němčiny sem se ve Finsku dokázal s tou permanetní přítomností švédštiny docela fajnově vorientovat. Melduju, že Finové se Švédů zbavili asi před 200 rokama a stali se loajální ruskou gubernií s vlastníma zákonama, známkama se svastikou a vlastním jazykem. Ruskej vegáč skončil s bolševickou revolucí a vobčanskou válkou. Pak tady máme cca 80 finský samostatnosti během 20. století, ale ty zatracený švédský názvy tam maj furt a imrvére všude.
Tak sem se různejch Finů ptal, esli je ta Švédština všude kolem nesere. A voni mi řekli, že je to sere hrozně. Ale tim to pro ně vočividně končí. Já sem z toho fakt sob. Totiž jelen.
Finové řikaj, že sou rádi, že nevíme, že během třicetiletý války byla třetina švédský armády složená z Finů. Ale služba se jim asi moc nelíbila. Dodneška se ve Finsku řiká, že švédská armáda dycky bojovala až do posledního Fina.

V neděli, když končila výstava sme se se Šulcem rozhodli po poledni zmizet a vydali sme se znova do Suomenlinny. Nynčko sme věděli jak se tam dostanem, ale ani tak to nebylo jednoduchý. Loď už tam totiž byla přistavená, lidi byly nastoupený a jediný kdo pobíhali po břehu sme byli my dva se Šulcem. No zkuste zaplatit jízdný v automatu, kerej na vás místo angličtiny ve fofru začne psát ňáký hlášky švédsky! Chlapi z lodi na nás mávali ať se na to vykváknem, ale my sme byly zodpovědný, zaplatili sme a všechny sme zdrželi. Nemám ani ahnunk jesi sme to zaplatili správně, ale nikdo nás nekontroloval. Von vůbec nikdo v Helsinkách turisty neprudí, třeba jako revizoři v Praze.
Tak sme dojeli na Suomenlinnu a měli sme v plánu podniknout průzkumnou výpravu a pak si dát gábl a pivo. Hlavně sme chtěli vypátrat fisnkej Ú-bót.
Byla zima, ale alepoň svítilo sluníčko. Suomenlinna je vlastně hned několik vostrovů u sebe (sou alespoň dva) a sou spojený mostem. Hned jak sme přešli první, tak sme uviděli muzeum (zavřený), turistický molo a ponorku. Byla celá na břehu, moc pěkná, asi je to němšckej U-Boot typ II a Šulc u ní chtěl hned vyfotit, exib jeden. Pak sme pokračovali dál a došli sme k vopevněním, kerý sou moc zajímavý a volně přístupný. Taky sou všude různý předpotopní kanóny. Děsně foukal vítr a byla kosa. No a pak sme viděli jak k nám přijíždí ňáká velká loď, jedna z těch co pendluje s pasažérama mezi Tallinem, nebo mezi Helsinkama a Švédskem. No ale nebylo nám ani boha jasný,  kam se ta vobluda napasuje. Začalo mi bejt jasný, že ten kapitán je trochu jako kočka: "kam strčim uši, tam se protáhnu celej!" A fakt že jo. Připadalo mi, že ta loď se napasovala za roh. Utíkal sem k ní a průběžně sem to fotil.
Pak sme došli pěkně vypadacíjí pizzerii, ale byla zavřená. A všechny vostatní podniky byly taky zavřený. No pak sme našli řozcestník  a při tý kose mě fakt pobavil ukazatel kody jít na pláž. Byl konec dubna a podupávánim sem vobnovoval krevní voběh v konečkách prstů na nohou. No, ale jak sem se rozhlíd, tak se vobjevil zase ňákej kanón. Téch je na Suomenlinně hafo, ale tendle byl jinačí. Ten měl na sobě cedulku. Psalo se na něm, že během Zimní války (to jako v zimě 1939/40) byl někde na frontě a že z něj vystřelili iksetkrát. Pak jim prej na tom kanónu něco prasklo a tak ho někam zahrabali, aby se nedostal Rsuům do rukou. Jenže nouze přišla na kozáky, totiž na Finy a kanón museli zase vyhrabat. S kanónem nešlo mířit a náboje bylo možný vodpálit jenom úderem kladiva (!!) a tak Finové stříleli jen tak nazdařbůh, vlastně nazdařzásah. A zásah se poved. Během ňákýho ruskýho útoku prej timhle chromym laufem trefili ruskej tank a podařilo se útok vodvrátit. A pak že to nejde. No a když sem se na ten kanón zblízka podíval, tak sem zustal stát jako zkoprnělej. Ten kanón byl japonskej. Doprčicpráce. Aby se v tý historii čert vyznal

Dyž sme se vraceli k molu, tak sme chtěli dát ten gábl, no uviděli sme, že trajekt je přistavenej atk nás napadl geniální nápad. A MYSLIM, ŽE TO BYL MUJ NÁPAD. Vyrazili sme fofrem k restauraci, kerá byla mezi náma a trajektem. Bezvýslednym stiskem kliky sme v běhu zjistili, že restaurace je v neděli večer zavřená a plynulym obloučkem sme pokračovali v běhu k lodi (voba máme skoro metr devadesát) a hupli sme na palubu.
Asi sem vám eště neřek, co je zač ta loď. Finský kámoši nám s jistejma vobavama naznačili, že loď je vyrobená v Polsku a že to může bejt problém. Jako kvuli závadám. Taky nám řekli, že kapitáni prej vobčas chlastaj. To neni žádný překvapení. Někerý autobusáci v Praze taky jezděj jako nalitý. No, ale když nám Martti řek, že se dokonce tahle "autobusová" loď s něčim srazila, tak sme trochu zchladli na finskou provozní teplotu. No ale naštěstí se nám nic vážnýho nestalo a v pořádku sme vystoupili zpátky v jižnim přístavu.
Naproti nám prezidentskej palác (když sme se propletli mezi stánkařema) a vlevo roh přístavu, kerýmu se romanticky řiká "cholerovej bazén" kvůli jeho charakteristický etno vůni. Zuraečený místo na kopi čerstvejch ryb přímo z lodě. No a tak sme se začali rozhlížet kde bysme něco zblajzli. Stará tržnice byla zavřená a restaurace kolem radši neměly vystavenej jídelní lístek. To víte centrum. Ten kdo se ptá kolik to bude stát na to asi nemá. Tak sme šli radši pryč.
No padla nám do voka Kappeli (kaple), slavná finská restaurace. Řek bych, že je postavená v secesnim stylu. Všichni Finové ji znaj. Jednou ráno sme tam se Šulcem šli na snídani. No a teď v těch našich vošuntělejch hadrech sme tam vlzeli, že si jako dáme večeři. Já mě na sobě dvě trička, dva sevtry a bundu. Všude kolem byly lidi ve společenskejch šatech. Vostuda.
No a tak sme si dali humrovou polífku (byla studená, kyselá, ale dobrá), pak sem si dal ňákou placatou mořskou rybu a nakonec. Bylo to docela drahý, ale chtěli sme si to užít. Ale bylo to dost drahý. Nakonec sem si dal dezert. Měl sem z toho ale trochu strach. Menovalo se to bramborovej koláč. A bylo mi podezřelý, proč mi k tomu šéfkuchař doporučuje asi 10 let starý dezertní víno. No řeknu vám, že to byl naprosto super sachr dort, tak dobrej, že by se Rakušáci mohli jít zahrabat. Když nám přinesli účet, tak to se mnou málem šlehlo. Alespoň tam nebyl kopr. Doposavad to byl a je muj nejdražší účet v restauraci. Eště ho mám schovanej, jak praví klasik, totiž Čochtan. Kuchařovy sme nechali vyřídit naše upřimný uznání. Byl to fakt machr.

Jede se do muzea. Určitě ste vo nich slyšeli. Finský muzea. Ve Finsku nemaj jen jednoho Messerschmitta Bf 109. Maj tam hnedka dva. Taky maj Hurricana, Buffalo, I-16 a další zajímavý kousky. Taky Airacobru. Martti naplánoval cestu nejdřív do hloubi barbaskýho vnitrozemí do muzea vojenskýho letectva v Tikkakoski. A pojede se vlakem. A ne tak ledajakym. Pojede se superrychlym Pendolínem. To je ta drahá hračka, co jezdí i u nás - na tý dramaticky dlouhý štrece z Prahy do Ústí. Když nám Martti vyprávěl vo trablích s Pendolínem, s potěšenim sem zjistil, že nejen u nás je ve věcech bordel. Ba co víc. Zjistil sem, že jinde může bejt ještě větší bordel než u nás.

Voni totiž finský dráhy sice koupily Pendolíno, ale železniční tratě maj v natolik blbým stavu, že to Pendolíno jezdí často jen 30 km/h. Ne že by byly v blbým stavu koleje, ale když máte koleje na písku, tak z toho můžou bejt problémy. No a Pendolíno má ve Finsku často zpoždění. Má ho tak velký a tak často, že už to začalo dělat trable lidem, kerý tim italskym herberkem jezděj denně do práce. No a starostové větších měst severně vod Helsinek se teda dohodli, že pojedou společně na jednání na finský dráhy a budou vo tomdle problému jednat. Ptáte se jak to dopadlo? Perfektně! Starostové udělali osudovou chybu. Na to jednání totiž jeli zrovna Pendolínem a to neměli dělat. Pendolíno zcela překvapivě nabralo zpoždění a starostové přijeli na jednání s provozovatelem Pendolína pozdě. Cha! A novináři finskejm železnicím pochopitelně ušili z vostudy kabát. Ani "naše" Pendolíno nevybočilo z řady a nabrali sme zpoždění. Jednou, když sme stáli ve finskym tunelu, dokonce obrazovka ukazovala 90 km/h!! Připadal sem jak Varel Fryštenský, když proti svý vůli driftoval na ledovci.
Když už sme u Fryštenskýho, tak vzpomeňte na to, že jeho výprava chtěla sníst "psy". No a Finové žerou medvědy. V jinejch státech je to často naopak. Třeba na Slovensku. Ale ve Finsku se prodávaj medvědi v konzervách. To je fakt síla.
Ale ten vlak, i když stál drtivejch 75 EUR, měl jednu výhodu - byl hermeticky uzavřenej. Pozdějc vám vysvětlim, k čemu je ve Finsku dobrej vlak.

Tak sme dojeli do nějakýho města, kerý se menuje Jyvaskillä, tam sme hupli do taxíku a dojeli sme do muzea v Tikkakoski. Kolem budovy to bylo samej světlomet a radar. V mezeu to bylo príma. Všude samej motor, radiostanice a kulomet nebo kanón. Ta bírka zbraní je fakt parádní. Dochovala se jen díky tomu, že někdo vod letectva nechtěl ty zbraně dát do šrotu, tak je krad a schovával. Když se gumy zeledný uklidnily nebo šly do důchodu, tak nabídnul sbírku muzeu a to ji v záplavě dojatejch slz přijalo.
V muzeu je samozřejmě taky Buffalo, Fokker D.XXI (na křídle skoro neni vidět "paneláž"), parýdní Avro 504 a Bf 109 G-6. Asi to eště nikdo neví, ale JaPo připravuje veleknihu vo Gustavech. A tak vemu do ruky mobil a volám Porubovi a řikám, hele, sem v Tikkakoski a stojim před stodevítkou. A von na mne hned spustil, ať se prej podivám na přechod mezi křídlem a trupem, že tahle sérije by to prej měla mít z překližky. A taky že jo! Fakt jsou ty přechodový díly z překližky. Ten Poruba je hroznej, dělá machra, jako by tomu rozuměl, nebo co. Tak prej abych mu to vyfotil. Další parádní kousek je Airacobra. Je vystavená bez úprav, "odbornejch mezejnickejch nátěrů" apodobně. Vypadá fakt parádně. No a naprostá bomba je letadlo ménem Tiira. Postavil si ho nějakej borec samouk. Ani to nemá směrovku ani křidýlka. jen vejškovku a motor z Volkswagenu. Než mu to letadlo sebraly úřady, nalítal s nim 70 hodin. Pak si potají postavil druhý, to mu taky sebrali, ale to už dostal 4 měsíce veřejnech prací aby zchladnul. Von totiž s tim druhym letadlem narušil někde leteckej provoz a to už de veškerá sranda stranou. Představte si, že letíte s dopravákem, máte v něm 20 pasažérů a najednou potkáte vesnickýho aviatika na sebevražedný misi. Podle mě  toho chlapa inspiroval Cimrman. Jo a za zmínku taky stojí mimo sympatickýho bufíku i velká expozice plastikovejch modelů, kerou dává dohromady jeden prima chlapík s děsně dobrodužnou minulostí u vojsk UN.

Lidi v muzeu byli moc fajn a jeden z nich nás vzal zpátky do Jyvaskillä. Tam sme zapadli do hospody a dali sme si nějaký italský jídlo. Pak sme pokračovali do Tampere. Tam mám jednoho kamaráda, kerej je děsnej machr přes ztrátový hlášení Luftwaffe a veškerý dokumenty kolem finskýho letectva. vyzved nás na nádraží a vodvez nás nejdřív k sobě do garáže. Docela sme zustali markat na drát. Ta garáž spíš patřila jeho synovi a ten se zabejval tim, že rekostruuje auta-veterány (něco jako šedesátý léta) a taky rekonstruuje agregáty ke světlometům z 2. světový války. No, v garáži se dá najít leccos. Jesi sem to správně pochopil, tak nějaký už zrekonstruovaný auta jeho syn zapůjčil do ňákýho muzea ve Finsku.
Pak nás vzal domu, bylo to docela zajímavý, protože sme dostali koláč z lososa a bydlí u malýho jezera.
Nakonec nás vodvez zpátky na nádraží a vytáh z kufru nějakou divnou věc. Byla to část ňákýho německýho elektronickýho hujeru (připadalo mi to natřený jako tou německou tmavou tankovou žlutou) a vysvětlil nám proč nám to chce ukázat. Když se totiž odšroubovala svorkovnice, objevily se pod ní vyrytý ména a vzkazy v češtině. Se Šulcem sme se shodli, že to tam udělali ňáký lidi totálně nasazený v Reichu. Asi se nikdy nenadáli, že si to dva Češi a dva Finové budou na začátku 21. století vyjeveně číst v Tampere před nádražim.
Pak sme vlezli do vlaku za popíjení plechovek piva Lapin Kulta (Laponské studené) sme začali driftovat zpátky na jih do Helsink. Jo a teď vám povim, proč je dobrý když je vlak hermeticky uzavřenej. Von totiž ten vlak kerym sme jeli zpátky nebyl to pendolíno, ale byl to vobyčejnej vlak. A jel daleko rychlejc než to Pendolíno. Fakt to nechápu. V drážních firmách kdekoli v na světě se asi nedá hledat logika. No a ve Finsku maj ňáký děsně úzký tunely. A jak ten vlak jel rychle a nebyl jako uzavřenej, tak při každym průjezdu tunelem to byla dycky děsná řacha do uší. Fakt to docela bolelo. Ty Finové maj fakt ňáký děsně úzký tunely. Dokonce z toho vzniknul jeden vtip:
Dou tři švédský myslivci po děsně divnejch stopách, až přijdou k ústí nory. A hádaj se vo to, jaký zvíře tam asi žije. Tipujou medvěda, rosomáka, jezevce a tipujou tak dlouho až z nory vyjede vlak a všechny je zabije.

No a večer, jak sme dorazili do Helsink (teď už asi víte proč se ten upírobijec menoval "van Helsink" - byl to Holanďan z Helsinek) sme zamířili do slavnýho klubu Zetor. Slyšíte dobře. Zetor. Je to velkej klub v takovym stájovym stylu. A maj tam několik parádních tak 50 let starejch Zetorů. Muzejní kousky. Ty borci maj ty naše traktory vobehnaný barovejma pultama. V pátek a vo víkendu je to tam narvaný hlavně nezadanejma holkama. Martti a jeho kumpáni se dycky divili, když sme jeli nějakam večer pařit, že je všude kolem spousta pěknejch ženskejch. No to dá rozum, když je večer tak se de pařit. Jenže holky nechoďej pařit někam za ňákejma poťachtanejma modelářema. S modelářema se holky většinou nuděj. A tak si finský modeláři myslej, že pěkný ženský neexistujou. Ale to je volovina. Vim vo čem mluvim. Já sem si timhle vobdobim prošel taky.
V Zetoru maj samý dietní gábly. Klobásy a mastný vopečený brambory a tak. A taky tam vydávaj vlastní noviny, kerý sou taky trochu udělaný jako jídelní lístek. Jedny noviny sem zbalil. Na první stránce byl palcovej titulek, kerej řikal, že je to neuvěřitelný, ale finský chlapi už prej uměj i líbat. Dost dobrá ironie. Vypadalo to jako problémy v komunikaci s něžnym pohlavim maj ve Finsku i jiný sociální skupiny, než modeláři.

No a pomalu se blížil závěr. Dohodli sme, že v den vodjezdu dorazíme na letiště, tam necháme věci a popojedem pár zastávek do leteckýho muzea. Muezum má sympatickou restauraci a knihovnu. Ale ve výstavních halách je drsná zima. Připadalo mi, že tam vůbec netopěj. Ale stálo to za to. Byl tam Hurricane ve finskym zbarvení, pod kterym lez ven původní britskej nátěr. Taky tam maj dvojmístnou I-16. Vypadalo to, že má vyspravený průstřely v křídle. Šulc si pod to letadlo vlez, lehnul si a fotil jako vzteklej něco na spodku křídla nebo trupu. Von chystá 1/48 model týdle bolšój těchniky a bere to nějak vážně. Taky tam maj plovákou Hansu-Brandeburg, je to gigantickej dolnoplošník. Fakt bomba. Ale jak sme slyšeli, ten Hurrican se měl brzo stěhovat do nějakýho jinýho muzea. No pak nás nějakej vousatej chlapík, kerej tvrdil, že Laďa Hladík je jeho kamarád, vzal do depozitáře, nebo spíš do skladovýho hangáru. Tam byly věci. Skalní příznivci finskýho letectva by asi začali blahem vypouštět tělesný tekutiny. Viděli sme tam kusy ruskejch kletadel, různý druhy lyží, prostě spopusta harampádí v ceně zlata. Taky sme po cesdtě viděli plachtou překrytýho zmuchlanýho Blenheima. No prostě úžasný.
No a když sem se chtěli loučit, tak smě šli kolem lidí, co tam jedli v restauraci a Martti na mě signalizoval abych šel k němu a jednomu chlápkovi, co tam něco baštil. Ten chlapík na mě překvapeně koukal a byl odhodlanej si svoji proci ubránit. U lidí z východní Evropy nikdy nevíte, co máte čekat, vozvlášť pokud ste Fin. No ale Martti to hned vyjasnil. Pán s talířem byl muj známej, kerýho sem doposavaď znal jen z korespondence - Carl Fredrik Geust, ten co píše ty knihy Red Stars. Koukal na mě jako na zjevení. Takhle při vobědě fakt nečekal, že potká zrovna mě. Carl mě moc pomoh s článkem, kerej mám v REVI 51. Dohledal mi ňáký spadlý Šturmoviky z června 1944, kerý zahučely do finskýho zálivu.

Málem bych zapomněl napsat vo tom, co sem se ve Finsku naučil vo vztahu Finů k Rusům. Finové řikaj, že není pohostinnějšího člověka, než je Rus, ale když Rusové začnou chystat něco jako skupina lidí, je lepší se rychle evakuovat. A vo tom tak trochu je. Finové maj rádi Rusy. Na 19. století a carskou "nadvládu" vzpomínaj rádi. Ale nemaj rádi SSSR a komunismus. Mezi tim dělaj jasnej rozdíl. A k Rusům se proto chovaj mile. Ale jedna věc je jasná, Grebeníček důchod ve Finsku asi nestráví.

No a to je víceméně všechno. Na letiště nás hodil Viki (viz jeho starý auto). Na letišti sme něco málo snědli, rozloučili sme se s Marttim. Pak sme čekali na let. Všude kolem byla spousta Japonců a Číňanů. Nevěřili byste, ale přes Helsinki se lítá do Asie. No a co byste vod Finů čekali. Měli tam vystavenýho vycpanýho soba a v jednom regálu sem našel konzervovaný medvědíé maso.

Tak zase někdy ve Finsku.

TERVE!




Poznámka pro slovenské čtenáře:
* tchýně = svokra. Kontrolní otázka pro slovenské čtenáře, víte jak se česky řekne "uškatec"?

** ten modelář, jak jsme se později dozvěděli, je skutečně žena, ale původně byl muž. Je to transsexuál a je aktivním členem IPMS Finland. Jednou, když byl ještě muž, veřejně vystoupil na schůzi IPMS, vysvětlil kolegům svou situaci a řekl, že podstoupí změnu pohlaví. Nezdá se, že by to od té doby někomu z jeho kolegům v klubu vadilo. Považuji to z jeho (její) strany za velmi odvážné a statečné rozhodnutí.