THE HARDEST DAY

Today is anniversary of The Hardest Day, one of most spectacular aerial battles of WWII and important milestone of Battle of Britain. I reccomend this Wikipedia article for your kind attention:

http://en.wikipedia.org/wiki/The_Hardest_Day

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO FABRICE

Nigdy sem nebyl na vojně. Mám "modrou". To je pro amatérský vojenský historiky typický. Většina z nich má modrou. Jiný kluci vo ni hodně stáli a udělali kdeco aby ji dostali. Já sem na to pek. U vodvodu sem řek, že bych rád někam k letectvu a dostal sem vodklad. Rok na to mi dali modrou. Asi sem vypadal vochable. Skoro 190 cm a 90 kilo ... ale je fakt, že sem ňáký zdravotní problémy měl. Vlastně se mi hodně ulevilo když mi ji dali. Byl rok 1990 a já sem chtěl dál vydělávat peníze prací. Dva roky zelený dovolený mi připadalo jako ztráta času. Navíc, z toho co sem vod lidí slyšel mě naše lidová armáda připadala tak blbá, jako Wehrmacht v sovětskejch filmech. Řiká se, že vojna z kluků udělala chlapy. Až po letech sem si uvědomil, že co jinejm dala vojna, já zažil ve fabrice.

Už před maturitou sem rok chodil na praxi do fabriky. Byl sem elektrikář silnoproudař. Ten poslední rok socíku byl zajímavej a dneska sem rád, že sem to zažil. Chodil sem tam vosm dnů do měsíce a zjistil sem, že vlastně nic nevim. Ve škole nám furt něco vykládali vo napětí, vo proudu, tranzistory, rezistory, neverendingstory, ale když sem poprvé uviděl porouchanou mašinu, tak sem byl v řiti jak Baťa s dřevákama. Ze školy sem využil leda tak strategickou informaci, že v zásufce je vlevo fáze, vpravo nulák a nahoře takovej ten divnej, dneska už ani nevim, jak se mu řiká.

Fabrika to byla jiná, než ....

7. SRPEN 1942 – 70 - VÝROČÍ LEGENDÁRNÍHO VZDUŠNÉHO BOJE NAD GUADALCANALEM: SABURÓ SAKAI vs. „PUG“ SOUTHERLAND

Bojový let, který se Saburó Sakaiovi téměř stal osudným, slavný letec

podnikl ve stíhačce A6M2 vzor 21 "V-128"

Dnes je to právě 70. let ode dne, kdy se nad Guadalcanalem střetly dvě elity svých námořních letectev japonská námořní stíhací jednotka Tainan Kókútai doprovázela bombardéry k tomuto ostrovu, aby mohly napadnout americká plavidla, která zajišťovala invazní operaci. První vylodění svého druhu, ze strany Američanů, od přepadení Pearl Harbour. Jedním z japonských stíhačů, kteří se doprovodu zúčastnili, byl Saburó Sakai, který je dnes legendou vojenského letectví.

Američtí námořní letci si před osudným střetnutím užili vzrušující ráno, když se svými Wildcaty „nacymprcampr“ rozstříleli plovákové letouny a létající čluny, které kotvily u poloostrova Halavo (souostroví Florida). Později se ale pokusili napadnout japonské bombardéry a dostali se do křížku s jejich doprovodem. Utrpěli těžké ztráty. Právě při tomto boji změřili své síly Saburó Sakai a stíhač z VF-5 „Pug“ Southerland. Pugův Wildcat nakonec dostal od japonského veterána  pořádnou dávku olova. K Japoncovu překvapení však byl nadále schopen letu. Wildcat však náhle zpomalil a Sakai se ocitl před přídí Wildcatu, avšak Američan nevystřelil. Sakai pak posunkem vyzýval nepřítele aby vyskočil a zachránil se. Ten ale nereagoval a tak ho Japonec znovu zasáhl a Američan se na padáku snesl do džungle. „Pug“ Southerland poté několik dnů putoval džunglí směrem ke svým bratrům ve zbrani. Na cestě mu pomáhali domorodci, kteří se díky japonským vojákům sami ocitli v pěkně nepříjemné situaci.

Saburó Sakai se svým žákem a přítelem, neméně legendárním letcem 

Hiroyoshi Nishizavou.

Sakai poté zaútočil zezadu na jinou formaci Wildcatů, ze kterých se ale vyklubaly Dauntlessy, jejichž zadní střelci si nenechali nic líbit. Sakai, težce zraněný obrannou palbou amerických kulometů, dokázal sám doletět zpět do Rabaulu. Vzhledem k jeho zranění i vzdálenosti je to těžko uvěřitelné. Absolvoval podobnou křížovou cestu jako jeho protivník Southerland dole v džungli.

Více detailů najdete v mém článku v HPM 8/1995 a v REVI č. 8

Zde je dokumentární film, který o souboji pojednává

A tady je odkaz na informace o vraku "Pugova" Wildcatu

Zde je ukázka z mého článku "Vějíř a meč" o H. Nishizawovi, který najdete v REVI č. 8:

"Pug" Southerland z Fighting Five.

"Na Guadalcanalu se 7. srpna 1942 vylodili Američané, to v mnoha ohledech změnilo plány jejich protivníkům. V ten den bylo v Rabaulu připraveno 27 G4M Betty z 4. Kókútai s doprovodem 9 Zer z Tainan Kókútai k útoku na letiště v Rabi (New Guinea). Japonci byli zprávou o vylodění na  Guadalcanalu dokonale překvapeni, avšak pohotově zorganizovali nálet na vyloďující se Američany. Bylo však příliš málo času na přezbrojení bombardérů z pum na torpéda.

V 9.50 hod odstartovalo 27 výše zmíněných Betty s doprovodem rozšířeným na 18 Zer. PO1c Nishizawa letěl ve  formaci jako jeden z wingmanů  LCDR Nakajimy. Bombardéry v cílové oblasti nedocílily, žádného podstatnějšího úspěchu a čtyři z nich byly sestřeleny. Japonští střelci v bombardérech ohlásili 15 sestřelených  Wildcatů a jejich kolegové stíhači sestřelili 7 SBD  Dauntlessů, 29 Wildcatů potvrzených a 14 dalších nepotvrzených. Jedno Zero se předčasně vrátilo kvůli závadě, čtyři Zera byla poškozena a dvě nezvěstná. WO Sakai utrpěl v souboji se skupinou SBD těžké zranění a musel být odeslán do Japonska.

Americké ztráty sice nebyly tak vysoké, jak se Japonci domnívali, ale přesto byly citelné - 1 Dauntless byl  sestřelen a dva poškozeny. Wildcatů bylo ztraceno plných 15 (z toho 5 havarovalo a jeden byl svržen z paluby  carrieru). V jednu chvíli bylo nezvěstných 12 pilotů, ale  postupně se 6 z nich vrátilo.

Stíhači Navy ohlásili 7 sestřelených "type 97" (Betty) plus 3 pravděpodobně a dvě další jako poškozené. Ohlásili  jediný jistý sestřel Zera (plus 4 pravděpodobně).

Nad Guadalcanalem v ten den vynikl právě Nishizawa, který ohlásil 6 sestřelených Wildcatů. Jak již bylo zmíněno byl wingmanem LCDR Nakajimy a ten v jednom souboji vedl svou šestici Zer proti čtyřem Wildcatům Lt. Herberta S. Browna.

Záměna Doutlessu za Wildcat se Sakaiovi stala

 téměř osudnou.

Brown se pokusil čelně zasáhnout jedno Zero, ale minul  a zapletl se do divokého dogfightu s několika Japonci.  Jeden z útočníků zasáhl Brownův stroj a zranil ho do boku a do nohy. Pak kolem Browna prolétl směrem odzadu dopředu, smál se na něj a zamával mu! Brown po něm neprodleně vypálil dávku. Je možné, že to byl právě  Nishizawa, protože byl známý podobnými žerty.

Faktem zůstává, že Nishizawův stroj byl v boji vážně  poškozen a to mladého letce vedlo k rozhodnutí spáchat  sebevražedný útok. Nenašel však žádný vhodný cíl a nakonec se mu podařilo vrátit na základnu."

31.7.1944 - ZMIZEL ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Antoine de Saint-Exupéry v kokpitu průzkumného Lightningu na

korsické  základně v roce 1944. 

Photo: LIFE, John Philips

 Zmizení spisovatele, civilního a válečného letce Antoine de Saint-Exupéryho mě nedá spát. Je to zkrátka proto, že jeho knihy byly jedním z faktorů, který mě přivedl k zájmu o letectví. Také kombinace poslání spisovatele a osudu válečného letce je poutavá. Nakonec i nádech tajemna souvisejícího s jeho zmizením je právě to, co činí jeho příběh jedinečným.

Dobře si vzpomínám, jak jsem jako socíkový teenager hltal náznaky o jeho posledním boji, popsaném v časopisu L+K a vryl jsem si do paměti exotické slovo Jagdgeschwader 3 nebo jména pilotů Heichele  a Göbel (kteří jej údajně sestřelili), či název jejich stíhaček - Fw 190 D-9. Všechna čest tehdejší redakci, že toto téma dostali na stránky časopisu přes dohled komunistických cenzorů, byť je to parádní omyl či nechtěná mystifikace jak se patří. Ale to tehdejší redaktoři nemohli vědět. 

O ještě větší mystifikaci se, opět snad v dobré víře, před 4 lety pokusili autoři francouzské knihy, která se zmizením "Malého Prince" zabývá. Naivní dílko (v ČR vyšlo jako St-Exupéry - poslední tajemství) psané bez tušení archivních zdrojů v Německu, USA a Anglii stvořilo další úroveň mystifikace, kterou se zanícením sobě vlastním převzal v Česku pan Motl a plošně naši populaci zasáhl výstřelem z mediální zbraně kalibru Novy. Saint-Exupéryho prý sestřelil stíhač jménem Horst Rippert.

Budiž. Nemám patent na rozum a nebyl jsem u toho. Ale se vší úctou k účastníkům tehdejších bojů i k jejich stáří a  jeho hendikepům, které dnes veterány logicky provází, si troufnu říct, že slavného spisovatele s největší pravděpodobností nikdo nesestřelil, neboť o něm, světe div se, prostě na německé straně nikdo nevěděl.

V témže roce jsem jako reakci na francouzskou skvěle přichystanou a senzacechtivou mediální tsunami, napsal článek pro web Hospodářských Novin, jenž, zaplaťbůh dal prostor řeči faktů. 

Článek o zmizení Saint-Exupéryho najdete zde

Antoine de Saint-Exupéry (vlevo) v roce 1944 ve společnosti svých kolegů.

Photo: LIFE, John Philips

Od té doby mohu doplnit jen jednu drobnost, která zapadá do mozaiky událostí osudného 31. července 1944. Německé stíhačky, vyslané proti spojeneckým stíhačkám měly za cíl francouzské hloubkaře, nikoli osamělý průzkumný letoun. Jak je však v článku uvedeno, svůj cíl minuly.
A zatím není jediný důkaz, který by ukazoval na to, že Saint-Exupéryho Lightning byl někým ohrožován a sestřelen. Pokud se tak opravdu stalo a bude pro to věrohodný podklad, neváhal bych tuto informaci zveřejnit. Sám jsem již přispěl archivními dokumenty k výzkumu, který na své webové stránce soustřeďuje Nick Beale. Nejde mi o to, dokázat, že slavného spisovatele nikdo nesestřelil. Jde mi o to korektně popsat, co se ten den stalo. A zatím si myslím, že ten den na jihu Francie byl ideální válečný den - nikdo na nikoho totiž nestřílel. Až na to, že zahynul jeden slavný spisovatel ...

Jan Bobek, 2012

PS: Komplexní sumář dat k této kauze najdete na Nickově stránce. Pokud se dnes letečtí badatelé od někoho učí jak a kde čerpat komplexní data o činnosti Luftwaffe, pak je to především Nick Beale.

OSPREY: JAGDSTAFFEL 2 "BOELCKE"

Greg VanWyngarden patří mezi špičku současných publicistů zaměřených na období první světové války. Proto jsem s velkým zájmem otevřel jeho publikaci věnovanou legendární Jagdstaffel 2, později přejmenované na Jagdstaffel Boelcke, či zkráceně nazývané Jasta B.
VanWyngarden nás na 128 stranách podrobně provází celou historií jednotky s pomocí 126 fotografií doplněných o 36 bokorysů. Fotografie jsou vesměs reprodukovány ve velmi dobré kvalitě a řada z nich je publikována poprvé, nebo nepatří mezi často vídané záběry. Po úvodu, který logicky popisuje okolnosti vzniku německých čistě stíhacích jednotek (Jagdstaffel) nás autor seznamuje s počátky jednotky, Boelckeho velitelskými metodami, jeho zásadami pro nasazení stíhačů i prvními osobními úspěchy, jež byly následovány jeho žáky, mezi nimiž byl i Manfred von Richthofen. Úvodní část kulminuje Boelckovou smrtí při srážce s Böhmem během boje s Brity.

Autor následně poutavě popisuje úpadek jednotky, který vedl až k pokusu Wernera Vosse o svržení jednoho z velitelů Jasta 2, Hptm Franze Walze (později získal PlM jako velitel letecké jednotky v Palestině). Jednotka se následně protloukala válečným děním bez výrazné osobnosti, která by ji vedla dostatečně dlouho na to, aby Jasta B znovu získala lesk minulé slávy. V jejím čele se sice nakrátko objevili vynikající letci (Böhme, von Bülow-Bothkamp aj.), ale než mohli tým nasměrovat a pozvednout, padli v boji. Tento stav se změnil v únoru 1918, kdy v čele útvaru stanul energický Carl Bolle (36 v., PlM), krátce poté, co jednotka obdržela nové Fokkery Dr. I. Pod jeho vedením se Jasta B opět stala elitním útvarem, který ukončil válku s 336 vítězstvími na kontě. Pravou rukou velitele se v posledním roce války stal Lt. d. R. Paul Bäumer (43 v., PlM), jenž byl nejúspěšnějším stíhačem u Jasta B. V jejích řadách získal 40 vítězství. Jednotka válku zakončila se vztyčenou hlavou a při předávání letecké techniky Spojencům neopomněli letci z Jasta B na své stroje napsat počty svých vítězství. Mezi nimi byl i Lt. Lindenberger (11 v.), jenž bude až do konce druhé světové války létat na Fw 190 A u JG 300 a získá další 4 vítězství.
Publikace se mi zamlouvá po všech stránkách. Není to jen o poutavém textu, který využívá dobové záznamy, vzpomínky pamětníků a údaje od protivníků. Jsou to i skvěle vybrané a okomentované fotografie, zařazené ke konkrétním událostem a vtahující čtenáře do děje.

Albatros D. III z Jasta Boelcke v němž byl vyfotografován Lt. Franz Pernet, jeden ze dvou nevlastních synů Ericha Ludendorffa, jenž byl od léta 1917 nejen hlavním velitelem německých ozbrojených sil, ale de facto i politickým a ekonomickým vůdcem země. Oba Ludendorffovi nevlastní synové zahynuli jako letci. Franz byl sestřelen 5. září 1917 u Ostende v boji s Brisfity z 48. Sq. Stojí za pozornost, že jeho přemožitelem se zřejmě stal nejúspěšnější stíhač této jednotky, Australan Keith R. Park. Tentýž Keith Park povede 11. Fighter Group během Bitvy o Británii a stane se živoucí legendou RAF.

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

FRIEDRICH MIROSLAV NAVRATIL – KONTROVERZNÍ CHORVATSKÝ LETEC A POLITIK S ČESKÝMI KOŘENY

Na trhu se objevila nová stavebnice rakouského stíhacího Albatrosu (série 253) v měřítku 1/48 a časopis Revi na toto téma přinesl pojednání o zbarvení těchto letounů. Významným prvkem obou počinů jsou Albatrosy s šípem na boku, které náleží Oblt. Navratilovi. O tomto chorvatském letci je známo, že se později stal ministrem obrany v Nezávislém státu Chorvatsko, který byl spojencem Hitlerova Německa. Méně známo už je, že měl české kořeny.

Friedrich Miroslav Navratil během první světové války sice nestačil získat odznak polního pilota, ale byl úspěšným stíhačem a docílil 10 vzdušných vítězství, dokonce se stal velitelem stíhací letecké setniny na italské frontě. Pro zajímavost uvádím, že je známo téměř 20 stíhacích Albatrosů sérií 153 a 253, se kterými F. M. Navratil létal.Krátký a přehledný životopis včetně přehledu dosažených vítězství  naleznete zde

Stručně se zde zmíním o Navratilově původu a závěru jeho vojenské a politické kariéry a trochu opravím výše uvedený odkaz. Víceméně všude se uvádí, že ...

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO ŘECKU

Za jedný horký noci, dyž sem nemoh usnout, sem sednul k bedně a  napsal jsem tendle fejeton vo Řecku. Neni to ani tak fejeton, jako spíš shrnutí zkušeností s toudle zemí. Jestli tam teď něgdo z vás pojede na dovču, tak se vám třeba něco hodí. 

Řecko je členskej stát evropský unie. Jenže je to takovej členskej stát, že z toho úředníci v Bruselu vobčas musej dostávat pupínky. Myslim, že se nedávno ukázalo, že do eurozóny byli Řekové přijatý jen proto, že sfalšovali ňáký papíry, kerý patřily kžádosti vo vstup do spolku šťastnejch zemí, kerý se zbavěj svejch měn. Nepořádek, vraky aut, nedodělaný baráky, no kam se na nás hrabou. Ale všechno neni v takovym nepořádku, jak to na první pohled vypadá. Například ty nedodělaný baráky (chybí jim dycky poslední patro a trčej z nich do nebe armatury) sou nedodělaný proto, že dyž sou nedodělaný, tak se z nich nemusí platit daň z nemovitosti, nebo nějaká podobná daň. V tomdle sou nám řekové podobný. Gdyby sme tohle mohli dělat taky, tak bude asi polovina baráků v Česku s drátama do nebe. 

Auta tam jezděj pěkně votlučený, ale nikdy jsem tam neviděl autonehodu. První den se vám ...