Sunday, July 22, 2012

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO ŘECKU

Za jedný horký noci, dyž sem nemoh usnout, sem sednul k bedně a  napsal jsem tendle fejeton vo Řecku. Neni to ani tak fejeton, jako spíš shrnutí zkušeností s toudle zemí. Jestli tam teď něgdo z vás pojede na dovču, tak se vám třeba něco hodí. 

Řecko je členskej stát evropský unie. Jenže je to takovej členskej stát, že z toho úředníci v Bruselu vobčas musej dostávat pupínky. Myslim, že se nedávno ukázalo, že do eurozóny byli Řekové přijatý jen proto, že sfalšovali ňáký papíry, kerý patřily kžádosti vo vstup do spolku šťastnejch zemí, kerý se zbavěj svejch měn. Nepořádek, vraky aut, nedodělaný baráky, no kam se na nás hrabou. Ale všechno neni v takovym nepořádku, jak to na první pohled vypadá. Například ty nedodělaný baráky (chybí jim dycky poslední patro a trčej z nich do nebe armatury) sou nedodělaný proto, že dyž sou nedodělaný, tak se z nich nemusí platit daň z nemovitosti, nebo nějaká podobná daň. V tomdle sou nám řekové podobný. Gdyby sme tohle mohli dělat taky, tak bude asi polovina baráků v Česku s drátama do nebe. 

Auta tam jezděj pěkně votlučený, ale nikdy jsem tam neviděl autonehodu. První den se vám ...



... jejich silnice budou zdát ouzký, ale až na nich začnete drandit, rychle si zvyknete. V nepřehlednejch zatáčkách v serpentýnách je dobrý zatroubit, než do zatáčky vjedete. Tim se dává znamení motoristovi, kerej se na vás řítí z druhý strany, nebo tim dáte vo sobě vědět pasákovi, kerej za zatáčkou manévruje se svym stádem. Stádu vovcí nebo koz roztaženym přes celou silnici se blbě vyhejbá. Speciálně k večeru je velká šance, že je potkáte. 
Když už si budete myslet, že máte řecký silnice zvládnutý, myslete na to, že se na řeckejch silnicích dějou věci, kerý sou nám smrtelníkům navždy utajený: 
- prakticky všechny dopravní značky mimo město jsou prostřílený z ručních palnejch zbraní 
- v okolí silnic sou vobčas vyhořelý vraky aut. 

Kapitola sama pro sebe sou řecký autobusáci. Nemyslim ty, co vás povezou z letiště do letoviska, ale myslim ty vošlehaný zjizvený těžký drsany, kerý maj na starosti běžnou autobusovou dopravu. S nima i s jejich kámošem, kerý prodávaj lístky, není žádnej špás. Pamatujte si, že: 
- uměj pouze řecky 
- na stejný trase vám asi pokaždý naúčtujou pokaždý jiný jízdný 
- ze zásady říděj a přitom telefonujou mobilem 
- dyž budete chtít v autobusu lízat zmrzku, jíst ovoce nebo pít z flašky, tak se připravte na rychlokurz nadávek v řečtině 
Ale musim uznat, že se dokážou protáhnout jako kočky se svym autobusem neuvěřitelně ouzkejma zákoutíma a před jejich řidičskym uměnim smekám. Zažil jsem, že jedno náměstíčko bylo tak ouzký, že hosti v kavárně museli vstát a vodnést si židličky, aby se bus moh protáhnout. Taky sem zažil průjezd jednim ouzkym můstkem, na kerej se jelo přímo z devadesátistupňový zatáčky. To bylo poprvé, kdy jsem viděl řeckýho šoféra řídit voběma rukama. Podle mě ten autobus byl širší, než zábradlí toho můstku. Řecký silnice se vodehrávaj hodně nad strmejma srázama a ve vostrejch zatáčkách. Noční můra českýho autobusáka. 

Řekové jsou děsně pobožný. Podle mě je jich silně věřících 99,99 % proto, že často jezděj autobusem. A v Řecku neni možný jezdit autobusem a přitom se nemodlit. 

Řekové maj negativní vztah k Turkům a Němcům. Kvůli válečný minulosti. Ale trochu se to zlepšuje. Ale hodně nemaj rádi muslimy. Řekové jsou poměrně zručný v tom, že mešity, co jim tam Turci za okupace postavili, důkladně předělali na zříceniny nebo muzea. Malej příklad za všechny, co se mi tam stalo v sámošce. U pokladny seděl asi šedesátiletej stařík a kasíroval. Dyž sem k němu přišel s košíkem, tak se zeptal: 
"Deuc?" To jako esli sem Germán, čili Deutsch. 
"No, no ...", povidám mu "... ček republik." 
"E?" 
"Ček republik. Praga!" 
"Ááá, Prága, Čekoslovákia!" 
"Jes, jes, Čekoslovakia" 
Nevim, nevim, co by se dělo, kdybych byl Němec. Přinejmenšim by mi asi předražil nákup. 

Řekové a angličtina. Někdy je to docela prča. Ale my asi taky nemáme co řikat. I u nás turista asi vobčas žasne. Ale pár příkladů: 
FIRST AIDS ... byl nápis na pláži, kerej asi naznačoval, kde najdu první pomoc, ale překlad z řečtiny asi tlačil nebohýho jižana k tomu, aby slovo "aid" napral do plurálu bez vohledu na případnou ztrátu imunity 
- jiný zákeřný slovo, s kerym má i našinec potíže, je FISH. To je totiž pomnožný, třeba jako "aircraft", takže vobčas najdete patvary jako "fishes" nebo "aircrafts". V mym případě todle ten místní rybář ustál, ale při pohledu na jeho reklamní nápis LOCALLY FRESH FISH, se težko ubráníte nutkání zeptat se, kerej kus ryby teda nejni "fresh" 
- poslední příklad byl angličtinářsky asi OK, ale výsledek mě rozesmál. Představte si volezlou, votlučenu, rezavou, částečně žlutou poštovní schránku. Byla tak hustá, že kdyby ji u nás použili jako popelnici, tak by ji hned vyhodili do popelnice. No a ne že by ji něgdo vopravil. Houby. Něgdo na ni prostě dal jen velkej ukliňující nápis ... POST BOX IS IN ORDER ... a bylo vymalováno 

Řekové a alkohol. Hopá! Víno, pivo, kořalka. Co hrdlo ráčí. Jednou sme dojeli do Sfakie na Krétě, odkud se v jednačtyrycátym evakuovali poslední spojenecký jednotky, kerý ustupovaly před těma Němcema, co jsem zmiňoval. Vobjednávali sme si jídlo a chtěli sme pochopitelně i něco k pití. Já řídil, tak sem chtěl nealko pivo. A číšník se mě ptal co to prej je. No a já řikám jak debil, že nealko pivo je pivo bez alkoholu! A číšník kroutil hlavou a řek mi, že vo tom v životě neslyšel. A pak mi votcovsky nařídil, ať si dám normální pivo jako chlap. A prej abych to dobře vstřebal, tak mi k tomu dá smaženej kozí sejra. Hopá! A bylo to. V každý restauraci večer po jídle vám většinou daj malýho panáka. V Řecku začnete pít kořalku, i když nebudete chtít. Ale vono to taky k něčemu je. Panák ráno, panák večer a máte velkou pravděpodobnost, že nebudete na záchod běhat jak před maturitou. 

Jedno z největších nebezpečí, kerý na vás v Řecku číhá, tedy mimo spálení ze sluníčka, je takzvanej "řeckej večer". Je to hromadná zábava, kde vás budou nutit jíst věci, kerý byste možná jinak nejedli (např. viz dále: ryby), tancovali před lidma kreace jak z komedie a pili kořalku v leže ksichtem dolů k podlaze s panákem v hubě (musíte pak rychle vstát a zaklonit hlavu a kopnout to do sebe, jinak se polejete). 

Další nebezpečí, kerý na vás číhá, je víno retzina. Je to víno, kerý zraje v sudech napuštěnejch pryskyřicí (pryskyřici modeláři řikaj taky rezin). Je to prej víno úžasný, lokální, autentický, prostě etno zážitek. Muj vztah k němu se naštěstí zformuloval rychle. S mojí drahou polovičkou sme si ho chtěli vobjednat v restauraci, ale zase sme narazili na svéráznýho (jinýho) číšníka. naklonil se k nám a řek nám, že nás nechce vodrazovat, ale podle jeho názoru se to nedá pít. Vyzval moji patrnerku aby s nim šla do sklípku aby to jako vokoštovala. Pingl byl fešák a tak vochotně šla. Víno bylo fakt nedobrý a číšník nám nalil normální víno, kerý sice bylo levnější, ale vypili sme ho víc a tak byly spokojený vobě strany. 

Jednou sme se trochu blíž seznámili s jednim majitelem restaurace, z kerýho se vyklubal bejvalej paragán a bylo zajímavý si poslechnout něco o létání v Herculesech. Většina řeckejch letišť je poutavá tim, že sou to současně vojenský základny, takže tam mimo řeckejch F-16tek uvidíte i americký nebo španělský mašiny. Turecký kupodivu ne. Ale naši piloti to nemaj na řeckejch letištích jednoduchý. Řekové maj na všechno dost času. Když už jim povolej pojíždět na start, kapitán i druhej pilot se pro sichr podívaj z obou bočních voken, jestli je cesta fakt volná. 

Radši si nedávejte řecký zákusky v restauracích. Sou většinou tučný a napuštěný medem a brutálně sladký. Ale doporučuju zajít večer do pekárny a prozkoumat co nabízej za koláčky, bábovky a tak. To je moc dobrý. Pečivo maj taky dobrý. Obchody sou votevřený skoro do půlnoci. A pekárny bejvaj klimatizovaný. 

Nic nejni tak hezký, jako večerní procházka po řeckym pobřeží nebo v přístavu. Ale počítejte s tim, že vás budou nadhánět pikolíci do svejch restaurací. V klidu si ale všechno vokoukněte a pak si vyberte. Asi se nespletete, když pudete tam, kde už je pár stolů vobsazenejch vopálejema veteránama z turnusu kerej přiletěl tejden před váma. A nebo tam seděj Řekové. Prázdný restauracenejsou dobrá vizitka. 
Dvě dobrý rady: 
ryby si dávejte jen v takovejch podnikách, kerý je maj vystavený čerstvý na ledu. Takový ryby sou sice drahý, ale sou dobrý. Buďte si jistý, že v těch restauracích, kerý je vystavený na ledu nemaj, budou ty ryby hnusný. Proč? Protože je maj v mrazáku, kupovaný ve velkoskladu a sušej si je tam bůhvíjakdlouho. 
- počítejte s tim, že personál může umět slušně česky, vobčas líp než si myslíte. Jó, emigrace za komančů způsobila to, že se česky nebo slovensky u nás naučili i Řekové. Takže žádný blbý poznámky vo vobsluze, nebo vo tom, jaká je majitelka šťabajzna. 

To mi připomělo jeden zážitek z pláže, nebo spíš z takovýho plážovýho kiosku. Představte si vopálenou Řekyni v devátym měsíci těhotenství, kerá v tom vedru vobsluhuje, smaží ryby atd. Její rodina, tj, tchyně, tchán, manžel atd (od "tch" je v češtině ještě "tchoř", což v tomdle případě sedělo) sedí kolem a sou v klidu, ani je nehne, že by jí pomohli. To je jedna z věcí, kerý na Řecku moc nechápu. No ale totálně mě vykolejilo, to, že najednou čistou slovenštinou zavolala: "Kto tu mal ten zeleninový šalát?!!" Když sme se dali do řeči, tak nám potvrdila, že se do Řecka přivdala, ale asi to úplnej vomyl nebyl, protože byla očividně taky temperamentní a měla pěknou vyřídilku i v řečtině. Kolem se proháněl její sedmiletej řeckej snědej uličník, kerej evidetně ved skupinu plážovýho vodporu, ale když zakop a rozbil si koleno, tak vokamžitě volal vo pomoc tou správnou řečí: "Mama, mama, pozri, čo sa mi stalo!" 

Když jsem u pláže, tak se musim zmínit vo slunečníkách a nudistech. Slunečníky sou placený. Takže se vyplatí vzít si sebou vlastní. Pěknejch pár EUR ušetříte, pokud vám to nejni jedno. Nudistický části pláže často nejsou voznačený, je to spíš zvyková záležitost. A je to klasika. Když dete kolem, buď tam sou lidi, na kerý je lepší se nedívat, a nebo, když je tam ňáká pěkná kočka, tak je vám trapný na ni civět, nebo je vedle ní svalovec, kerej se na vás šklebí. Ale i na normální části pláže je na co koukat, vopalování bez horního dílu plavek a v tangách je celkem běžný. Ale někdy má člověj úplně jiný starosti. Písek na pláži totiž je většinouďábelsky rozpálenej a to dokáže hodně zrychlit chůzi. Takže pamatujte na ňákou plážovou vobuv. Chodit na boso je super, ale při příchodu na pláž se to rychle změní ve fakýrský vystoupení. 

Řecký antický památky sou podvod. Nejni to nic jinýho než kusy nevzhlednejch základů vylepšený betonem. Řecký památky klidně vynechte. Ale doporučuju jít se mrknout do řeckejch muzeí. Ty sou pěkný. Jednou sem se dobře napálil. Jedeme takhle autem a najednou vidim nápis GREEK AIRCRAFT MUSEUM. Tak brzdim couvám, manévruju, no a co nakonec nevidim. Ten nápis ve skutečnosti zněl GREEK ART & CRAFT MUSEUM. Moje drahá polovička se mi smála eště večer. 

Ale ten gdo se rád potápí si v řecku příde na svý. Řecký moře je v někerejch místech jak opravdový vojenský muzeum. Kamarád mi ukazoval fotku z Kréty kde pod hladinou našel německej střemhlavej bombardér Stuka z druhý světový války. Gdyž vylejzal ven a táhl sebou kus plechu, tak se ho německý důchodci (některý z nich byli veteráni-paragáni) ptali co to táhne. Dost je překvapil, gdyž jim naznačil, že vyprošťuje německou techniku. 

Pokud chcete někam jet, tak se svýho zástupce cestovky vyptejte na cestu a na fígle s ní spojený. Může se vám třeba stát, žeukazatel (odbočka) k atrakci, kerou hledáte, je vlastně podvod chlapíků, kerý tim směrem maj svoje obchody. Správnej směr je rovně a neni voznačenej! Díky tomuhle triku se vám prodlouží cesta, nasere se partnerka, vypůjčený auto se pokryje červenym prachem atd. Asi chápete, že todle se mi přesně stalo. No a když sme se vrátili zpátky do města, tak sem začal papírovejma kapesníkama čistit karosérii, aby mě v půjčovně nezjebali, že sem jel po nezpevněnejch cestách, což sem podle smlouvy nesměl. No a jak tam tak stojim a pucuju a sem už docela vopálenej, tak jdou kolem ňáký světlý český zelenáči a nahlas mě komentujou:"Jé, podivejte se na toho Řeka, jak si to auto leští!" 
... už sem psal vo tom, abyste si dávali pozor co a kde řikáte. Nidky nevíte, kdo vám rozumí. 

Výlety v Řecku. Pokud nemáte sebou pevnou horskou obuv, pokud nejste zvyklí na horský tůry, pokud máte trable se srdcem, máte alergie, nebo astma, tak se na to radši vykvajzněte a investujte do lodičky, kerá vás doveze na ňáký hezký místo. Užijete si jízdu kolem skal, možná uvidíte želvu nebo delfína a pak se svalíte na oblázkovou pláž. Pokud tydle problémy podceníte a vydáte se na vycházku, kerá má necelej kilometr vzdušnou čarou, ale budete ve vedru, notujícím si s teplotou vaší krve, lézt někam do kopce 4 hodiny, tak se taky můžete svalit do roští. A ujišťuju vás, že lékařská pomoc v Řecku nejni moc rychlá ani moc dobrá. Divili byste se jak skvělý zdravotnictví u nás ve skutečnosti máme. Tedy ve srovnání s Řeckem. 

Asi nejnáročnější vejlet je soutěska Samaria na Krétě. Začínáte na vysokohorksý planině Omalos cca 1000 metrů nad mořem (Turci ji nikdy nenašli, je tam i jezero a spousta políček). V dohledu je sníh. A po 15 kilometrech klopotnýho sestupu končíte totálně hotoví na břehu moře. Soutěska je v nejužším místě jen pár metrů široká, ale těch 1000 metrů vysoká. Furt se sestupuje. Přes balvany atd. Pokud vo tomdle vejletu uvažujete, pamatujte na tu pevnou obuv. Mě na 10tym kilometru prdlo v koleně a zbytek sem prokulhal. V teniskách sem cejtil každej kamínek. Fakt síla. Řekové sou navíc drsani. Na konci soutěsky je raklama na masáž nohou. Ale my měli relativně kliku. Šli sme to na začátku června. To eště nebyl tak velkej hyc. Teda byl hyc jak sviňa, ale v červenci a srpnu je tam eště větší. Po cestě sou sice vodpočívadla a prameny s pitnou vodou, ale fakt to neni prča. Když někdo zkolabuje, tak tam kupodivu sou pracovníci parku a rychle dotyčnýmu pomůžou, naložej ho na voslíka a vodvezou ho dolu. Ale pár turistů za sezónu tam umře a ty pak většinou svážej až po soumraku. 
Ale soutěska je to fakt krásná. Pro vodolnější jedince doporučuju. Je tam i pole s kameňákama. Každej kdo tamtudy projde, by měl z několika kamínků postavit něco jako sněhuláka. Ale pochopitelně se tomu nedá řikat sněhulák, tak já tomu řikám kameňák. No a jestli byste to chtěli vidět, ale nechce se vám to martírijum podstoupit, tak podnikněte vejlet trajektem na konec Samarie a jen se tak kilometr projděte jejím koncem. I to bude hezký. 

Při plánování vejletů sou nebezpečný úporný tatíkové tyranové, kerý si chtěj před rodinkou dokázat bůhvíco a může to dopadnout pěkně blbě. Jeden příklad za všechny – scénka kerou kamarád zažil v Samarii. Před vstupem do soutěsky tam byl vobvyklej zhluk několika desítek lidí. Mimo jiné i Švýcarky v ňákejch lehkejch botkách a s hůlkama kvůli stabilitě při chůzi. No a pak tam taky byla nějaká rodinka, podle nářečí asi z Ostravy. Tatík pořád chytře komentoval všechno kolem a vzal si na mušku i ty Švýcarky: „To su ale glupe roby, maji buty na guvno“ atd. Pak vyrazil jako blesk, aby všem ukazal, v jake je formě. Nešťastná rodinka za ním. Asi v polovině soutěsky tu rodinku kamarád potkal znovu. Tatík už byl v bezvědomí přehozený přes hřbet oslíka a rodinka kolegiálně klopýtala kolem něj. Když kamarád se svou rodinou dorazil na pobřeží, Švýcarky už tam dávno byly a popíjely už několikáte pifko. 

Na závěr chci zmínit řecký kočky. Teda ty čtyrnohý. Sou všude a je jich hodně. Když jíte, furt na vás koukaj a louděj. Psi taky, ale je to tak 1:50 ve prospěch koček. Řekové kočky nekrměj. Ale pokud je budete krmit vy, tak to tolerujou. Ale počítejte s tim, že pokud začnete krmit jednu kočku, budou rychle přibejvat. Jejich zpravodajská síť je vymakaná. Za svoje pobyty v Řecku sem viděl jen jednu oficiální kočku. Poznal sem ji podle toho, že měla na krku vobojek s ménem a zvoneček. Kamarádila se s jednim psem a trávili spolu siestu před dílnou hudebních nástrojů. Siesta je v Řecku důležitá. Přes poledne sou všichi, kromě turistů, zalezlí. 

Pokud chcete nasát atmosféru, mrkněte se na film Moje tlustá řecká svatba. Mimo jiné vám to sebere chuť na ženění a pomůže vyjasnit váš vztah k rodině. 

Hopá! 


Jan Bobek, 2006

PS: ještě mě napadly dva zážitky z Řecka: 
- tak jako doukáží Řekové využít mešity, tak stejně zacházejí s německou vojenskou technikou. Trochu mě překvapilo, když jsem potkal jednoho Řeka na pěkně udržované válečné motorce BMW R75 ve fialové metalíze
- když jsme jednou letěli s mojí přítulkyní na Krétu, tak se nás po příletu zástupkyně cestovky ptala kdo kde bydlí: 
my: „Bydlíme v Costas Chrysoula č.7“ 
ona: „Aha, nebydlíte, pokoj vyhořel!“ 
my: „E?“ 
ona: „Byli tam nějaký Němci a nechali zapnutý vařič … Dostanete náhradní ubytování v Uranosu“ Ubytování bylo super, takže nebylo co řešit. 
No a když moje sestřenka za rok letěla na svatební cestu do stejného letoviska, hádejte jaký dostala pokoj? Costas Chrysoula č. 7 samozřejmě … 

No comments:

Post a Comment