INVAZE CIZORODÉHO DRUHU – SANTA CLAUS

Tak jsem onehdy četl, jak k nám po Labi pronikají z Německa američtí raci a šíří nám tu mor mezi našimi raky říčními. Také se nám tu usazují různí cizokrajní jedovatí pavouci atd. Posledním dobou jsem v okolí zahlédl několik exemplářů jednoho druhu importovaného z Ameriky – říká se mu Santa Claus. Poznáte ho podle nadváhy, vousů a červeně zbarveného kožichu. Trochu jsem se začetl do Wikipedie v různých jazycích a … připravil jsem toto krátké shrnutí. Na anglicky psané stránce k tomuto tématu jsem narazil na českou iniciativu Anti-Santa, ke které se dostanu v závěru.

Tak to vezmeme popořadě odkud se nám tu tenhle vousatý létající savec, který nám leze po zdech, vzal a z čeho se vyvinul.

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO CESTĚ DO FINSKA

"Finský dřevorubecký králík / Finnish lumberjack rabbit"
Jan Bobek @ Facebook Upset Rabbits

Jak sme se Šulcem byli ve Finsku abysme vočíhli tamější modelářskej veletrh
Publikováno v létě 2005 na mém bývalém blogu Revi Illegal (www.revi.bloguje.cz)

Spisovná poznámka autora na úvod: Pražáčtina se rozhodně nemůže srovnávat s jinými dialekty, jako je například Ostravština nebo dokonce brněnský Hantec. Hlavně Ostravština je živý jazyk, bohatý na výrazy ze slezského a polského prostředí, čemuž se Pražáčtina dnes nemůže rovnat, ani kdyby se stavěla na hlavu. Pražáčtina je ovšem silná v tom, že pokud ji používáte, spolehlivě půjdete ostatním na nervy.
Nepopírám, že jsem se nechal k fejetonům v pražáčtině inspirovat  proslulým blogem OSTRAVÁK, který skvěle publikuje právě v Ostravštině. Nechci ho ani dohnat, ani napodobovat. Originální mistrovské dílo se podruhé stvořit nedá. Ale chtěl jsem si to prostě zkusit. Pokud k nějakým podobnostem dojde, tak je to opravdu shoda okolností.

Ve Finsku mám hodně kámošů. Ale mimo jednoho, kerej sem každý září lítá, sem vlastně ty vostatní nikdy neviděl. Jen sem si s nima psal. No a ten, co sem jezdí, mě už párkrát do Finska zval. Menuje se Martti. V dubnu tam totiž dělaj na starym zimnim stadiónu takzvaný Modelexpo. Takový finský Modelhobby.

Autentický rozhovor před naším příletem:

L+K SPECIÁL č. 10 VÁLKA S MAĎARY 1919

Publikováno na mém starém blogu Revi Illegal (www.revi.bloguje.cz) v roce 2008:

Dnes si připomínáme 90. výročí vzniku Československa. Většině tehdejších Čechů a Slováků se tento státotvorný akt asi líbil. Jiní obyvatelé Česka, Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny na novou situaci ale pohlíželi s nedůvěrou, nejistotou, zoufalstvím, nebo dokonce i nenávistí. Myslím tím hlavně naše německé a maďarské spoluobčany. Ani okolní státy se na nově vzniklý stát nedívaly s nadšením. Záhy došlo ke střetnutím s Poláky a hlavně s Maďary. Nebojovalo se jen na našich jižních a severních hranicích. Velká Válka sice skončila, ale ve Střední a Východní Evropě se bojovalo skoro všude v lokálních konfliktech ještě po dobu dvou let. Poláci bojovali na svých východních hranicích. Kdekdo bojoval proti ruským Bolševikům, nejen Češi, ale i Němci, Britové, Japonci a Francouzi.

Při „naší“ válce proti maďarským Bolševikům šlo o neuvěřitelný guláš. U našich jednotek sloužili jak letci, kteří za války stály na straně Spojenců, tak i letci, kteří během války zůstali věrni Vídni. Na rakouské, francouzské i další technice bojovali proti maďarským pozemním a leteckým útvarům, které nebyly žádnými nováčky. I maďarští vojáci byli ostřílenými veterány z právě ukončené světové války a byli bývalými kolegy našich vojáků.

Právě do tohoto málo známého konfliktu vás zavede 10. speciál L+K „Češi a Slováci v historii letectví“. Publikace má 116 stran a je vytištěna na kvalitním křídovém papíru. Autory jsou Petr Lukeš a Jan Kaše, po jednom článku připravil Petr Aharon Tesař a tajemný PeS.

Kapitoly se postupně zabývají historií jednotek nasazených na Slovensku – francouzská Escadrille BR.590 u níž sloužili i naši letci a 1. a 2. polní letecká setnina. Jejich nasazení je popsáno s využitím jak publikovaných prací tak i mnoha archivních dokumentů a materiálů ze soukromých sbírek. Sympaticky působí využití informačních zdrojů z maďarské strany. Text působí zasvěceně a nezávisle, tedy bez snahy stranit té či oné straně. Protiváhou informací o našich útvarech je kapitola věnující se letectvu Maďarské republiky rad.

Další části publikace pojednávají o některých zajímavých strojích – Hansa Brandenburg C I (Ph) 27.64, historie dvanácti Breguetů XIVA.2 (včetně deseti stran reprodukovaných dobových výkresů) a Samson 2A.2 No.4381.

Poslední dvě kapitoly se věnují počátku leteckého průmyslu v Československu a pestrým osudům některých našich letců, kteří bojovali proti Maďarům.

Text, který je okořeněn řadou dobových hlášení a vzpomínek, doprovází 110 pěkně reprodukovaných fotografií, mapy, tabulky a dobové dokumenty. Většina kapitol je doplněna stručným anglickým sumářem, který nepůsobí pro českého čtenáře rušivě.

REX T. BARBER

Rex. T. Barber (vpravo) před letounem P-38 "125" z 339. FS na Guadalcanalu

po misi 18. dubna 1943.

Rex T. Barber (on the right) in front of 339th FS´ P-38 "125" at Guadalcanal

after April 18, 1943 mission.

Footnote.com

American fighter pilot Rex T. Barber will forever be associated with the unforgettable encounter that took place on April 18 th, 1943 over the island of Bougainville that took the life of the architect of the Pearl Harbor attacks, Isoroku Yamamoto. The markings of this aircraft are offered as an option in this month’s Special Edition kit by Eduard in 1/48th scale. But should you think that my article written of Eduard´s INFO magazine will centre exclusively on this mission, you’d be mistaken. I wrote in some depth on the subject in REVI No.18, and I sent an issue to Rex Barber. The envelope from the distant Czech Republic evidently was a pleasant surprise for Mr. Barber, because the number of documents and books I was to receive from Mr. and Mrs. Barber was almost overwhelming! The wife of Rex Barber never forgot to send me clippings from the local press in reference to the Czech Republic after that.

Link to the article:

http://www.eduard.com/store/out/media/InfoEduard/archive/2012/info-eduard-2012-11EN.pdf

Vrak G4M Betty z Kókutai 705, na jehož palubě zahynul

admirál Isoroku Yamamoto po zásahu stíhaček P-38 z 339. FS.

Wreck of Kokutai 705´s G4M Betty that carried  Adm. Isoroku

Yamamoto on April 18, 1943 mission. Admiral was killed by

fire of P-38s from 339th FS.

Wikimedia Commons

Americký stíhací letec Rex T. Barber je neodmyslitelně spjat se střetnutím, k němuž došlo 18. dubna 1943 nad ostrovem Bougainville a stálo život strůjce útoku na Pearl Harbor admirála Isoroku Yamamota. Marking letounu, s nímž se Barber této akce zúčastnil, je součástí 1/48 stavebnice, již přináší Eduard na trh v tomto měsíci. Pokud očekáváte, že můj článek napsaný pro Eduard Info magazín bude pojednávat právě o této utajované misi, mýlíte se. O ní jsem psal v leteckém magazínu REVI (č. 18) a jeden výtisk jsem zaslal Rexu Barberovi. Překvapení v obálce ze vzdáleného Česka slavného stíhače očividně potěšilo, protože množství dokumentů a knih, které jsem poté postupně od manželů Barberových obdržel, bylo udivující. Manželka Rexe Barbera, paní Margaret, si na mne čas od času vzpomněla i později, když se v místním tisku objevila nějaká zmínka o Česku, neopomněla mi poslat výstřižek.

Link na člínek najdete zde:

http://www.eduard.com/store/out/media/InfoEduard/archive/2012/info-eduard-2012-11CZ.pdf



Japonský krátký film s dobovými záběry, které souvisí se sestřelením adm. Yamamota.

Short movie in Japanese showing contemporary footages linked to death of Adm. Yamamoto.

Také doporučuji shlédnout tento dobový záběr.

I also reccomend to take a look at this short movie.

http://www.criticalpast.com/video/65675036187_General-Nathan-Twining_pilots-of-339th-Fighter-Squadron_P-38-Fighter_WWII

KOMANČOVÉ

Více mých kreseb najdete na http://www.facebook.com/pages/UPSET-RABBITS/181520912285
Některé jsou i optimistické ...

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO MYŠÍCH A LIDECH

Ve fejetonu Vo fabrice píšu vo myši kerá vylezla spícímu kolegovi na nohu. S myšma sem už lecos zažil a tak sem dostal nápad něco vo nich napsat.

HEINO SACHSENBERG + JAGDVERBAND 44

Picture: screenshot Il-2 Sturmovik 1946

Téma letecké rodiny Sachsenbergů je pestré a spletité jako 20. století samo. V magazínu Eduard Info z listopadu 2010 jsem publikoval článek na toto téma a prostřednictvím mého blogu snad najde další čtenáře.
The story of aviation family carrying Sachsenberg name is colorful and complex like 20th century. Eduard Info magazine (issue Nov 2010) presented my article covering part of the story. I hope you will find it as interesting read.

WERNER VOSS + 23.9.1917

Dnes uplynulo 95 let od smrti legendárního německého stíhacího letce Wernera Vosse. Jeho boj s přesilou B Flightu 56. Squadron patří mezi epické události historie válečného letectví. Dvacetiletý letec, který soutěžil o pozici nejlepšího stíhače Manfredem von Richthofenem. Oba získali své ostruhy pod vedením legendárního Boelckeho. V osudný den Voss sestřelil britský dvoumístný bombardér DH.4 (48. vítězství). Werner Voss měl v ten den odjet na dovolenou a na letišti na něj čekal otec s bratrem. Evidentně se cítil ve špičkové formě a chtěl na dovolenou odjet s kulatou "padesátkou" na kontě. Následný boj, v němž Voss přišel o život, ukázal že ve špičkové formě skutečně byl. Bojoval sám proti šestici vynikajících britských letců a žádný z jejich strojů neunikl poškození. Nakonec však mladý letec přesile podlehl a jeho ostatky dodnes leží tam, kde v momentě jeho smrti bylo mezi frontovými zákopy území nikoho.

Today, 95 years have passed since the death of the legendary German fighter pilot Werner Voss. His fight against the overwhelming force of 56th Squadron´s B Flight is one of the epic events wartime aviation history. Twenty years old aviator competed for the position of the best fighter with Manfred von Richthofen. Both earned their spurs under the guidance of legendary Boelcke. On the fateful day Voss shot down a British two-seat bomber DH.4 (48th victory). On the very same day Werner Voss had to start on vacation and at the airport he was awaited by his father and brother. Obviously he felt in top form and wanted to go on holiday with a round "fifty" on the account. The subsequent fight in which Voss lost his life, showed that he really was in top form. He fought alone against six great British airmen and none of their machines escaped damage. Ultimately, however, outnumbered young airman died and his remains still lie in the place where no man's-land in the moment of his death.

Jedním z klíčových momentů byla střelba čumák proti čumáku

mezi Vossem a McCuddenem.
One of the most crucial moment in the epic dogfight was 
head-on encounter between McCudden and Voss.

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

Voss se v tu chvíli plně soustředil na stroj před sebou.
In that moment Voss was fully concentrated on the 
opponent in fron of him.

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

A nevšiml si, že zezadu z jeho pravé strany se k němu blíží 

další SE 5, pilotovaný Hoidgem.
And he did not recognize another SE 5, piloted by Hoidge
 who was  attacking from 4 - 5 o´clock

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

Toto byl asi jeden z momentů, na které McCudden nikdy 

nezapomněl.
This was probably one of the sights that McCudden has 
never forgotten.

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

   Po Hoidgeově střelbě a zásazích dalších Britů se Voss zřítil

   do území nikoho a jeho letoun se rozpadl na kusy.
   After Hoidge´s fire and attacks by others, Voss´s triplane 
   has crashed in no man´s land and was destroyed to pieces.
   Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

 

    Pravděpodobné místo, kde se nachází ostatky Wernera Vosse.

    Estimated area of the Werner Voss crash site. His body was

    never recovered.

    Picture and research by Michael Ewert-Birkenfelder

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO CESTĚ DO IZRAELE

Tento fejeton byl poprvé publikován na mém původním blogu 27.3.2006:

Viděli jste film Syriana? Moc se mi líbil. Je aktuální. Amerika, Střední Východ, CIA, ropa, islám. Neřiká kdo je hodnej a kdo je zlej, ale ukazuje věci asi tak jak sou. Trochu mi to připomělo moji cestu do Izraele. Políbila mě múza, moje drahá polovička byla přes víkend v luftu, a tak sem sepsal tendle fejeton.

Dycky dyž sem se díval na televizní noviny a viděl sem záběry z Izraele, tak sem si řikal, že život v kapitalistický český kotlině je vobčas vo-život (hlavně v MHD nebo na silnicích), ale do země, kerá je imrvére ve válce by se mi fakt nechtělo. Dyž si představim ty vojáky, atentáty, únosy, raketový útoky, střelbu, Hamas, Hyzbaláh, starou pani Arafatovou a další extrémistický vorganizace, tak to fakt nevypadá jako země zaslíbená. Pokud teda někomu nechcete zaslíbit ňákej průser.

A pak to přišlo.

CARLO MAURIZIO RUSPOLI, KNÍŽE DI POGGIO SUASA

Kníže Carlo Ruspoli patří mezi legendy 30. let minulého století. Patrně jste o něm neslyšeli, ale možná znáte jeho Macchi Mc 202, která je na titulním obrázku. Kým vlastně byl? Závodníkem na rychlostních člunech? Stíhačem? Filmovým nadšencem? Skvělým velitelem? Byl vším. Ale …

THE HARDEST DAY

Today is anniversary of The Hardest Day, one of most spectacular aerial battles of WWII and important milestone of Battle of Britain. I reccomend this Wikipedia article for your kind attention:

http://en.wikipedia.org/wiki/The_Hardest_Day

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO FABRICE

Nigdy sem nebyl na vojně. Mám "modrou". To je pro amatérský vojenský historiky typický. Většina z nich má modrou. Jiný kluci vo ni hodně stáli a udělali kdeco aby ji dostali. Já sem na to pek. U vodvodu sem řek, že bych rád někam k letectvu a dostal sem vodklad. Rok na to mi dali modrou. Asi sem vypadal vochable. Skoro 190 cm a 90 kilo ... ale je fakt, že sem ňáký zdravotní problémy měl. Vlastně se mi hodně ulevilo když mi ji dali. Byl rok 1990 a já sem chtěl dál vydělávat peníze prací. Dva roky zelený dovolený mi připadalo jako ztráta času. Navíc, z toho co sem vod lidí slyšel mě naše lidová armáda připadala tak blbá, jako Wehrmacht v sovětskejch filmech. Řiká se, že vojna z kluků udělala chlapy. Až po letech sem si uvědomil, že co jinejm dala vojna, já zažil ve fabrice.

Už před maturitou sem rok chodil na praxi do fabriky. Byl sem elektrikář silnoproudař. Ten poslední rok socíku byl zajímavej a dneska sem rád, že sem to zažil. Chodil sem tam vosm dnů do měsíce a zjistil sem, že vlastně nic nevim. Ve škole nám furt něco vykládali vo napětí, vo proudu, tranzistory, rezistory, neverendingstory, ale když sem poprvé uviděl porouchanou mašinu, tak sem byl v řiti jak Baťa s dřevákama. Ze školy sem využil leda tak strategickou informaci, že v zásufce je vlevo fáze, vpravo nulák a nahoře takovej ten divnej, dneska už ani nevim, jak se mu řiká.

Fabrika to byla jiná, než ....

7. SRPEN 1942 – 70 - VÝROČÍ LEGENDÁRNÍHO VZDUŠNÉHO BOJE NAD GUADALCANALEM: SABURÓ SAKAI vs. „PUG“ SOUTHERLAND

Bojový let, který se Saburó Sakaiovi téměř stal osudným, slavný letec

podnikl ve stíhačce A6M2 vzor 21 "V-128"

Dnes je to právě 70. let ode dne, kdy se nad Guadalcanalem střetly dvě elity svých námořních letectev japonská námořní stíhací jednotka Tainan Kókútai doprovázela bombardéry k tomuto ostrovu, aby mohly napadnout americká plavidla, která zajišťovala invazní operaci. První vylodění svého druhu, ze strany Američanů, od přepadení Pearl Harbour. Jedním z japonských stíhačů, kteří se doprovodu zúčastnili, byl Saburó Sakai, který je dnes legendou vojenského letectví.

Američtí námořní letci si před osudným střetnutím užili vzrušující ráno, když se svými Wildcaty „nacymprcampr“ rozstříleli plovákové letouny a létající čluny, které kotvily u poloostrova Halavo (souostroví Florida). Později se ale pokusili napadnout japonské bombardéry a dostali se do křížku s jejich doprovodem. Utrpěli těžké ztráty. Právě při tomto boji změřili své síly Saburó Sakai a stíhač z VF-5 „Pug“ Southerland. Pugův Wildcat nakonec dostal od japonského veterána  pořádnou dávku olova. K Japoncovu překvapení však byl nadále schopen letu. Wildcat však náhle zpomalil a Sakai se ocitl před přídí Wildcatu, avšak Američan nevystřelil. Sakai pak posunkem vyzýval nepřítele aby vyskočil a zachránil se. Ten ale nereagoval a tak ho Japonec znovu zasáhl a Američan se na padáku snesl do džungle. „Pug“ Southerland poté několik dnů putoval džunglí směrem ke svým bratrům ve zbrani. Na cestě mu pomáhali domorodci, kteří se díky japonským vojákům sami ocitli v pěkně nepříjemné situaci.

Saburó Sakai se svým žákem a přítelem, neméně legendárním letcem 

Hiroyoshi Nishizavou.

Sakai poté zaútočil zezadu na jinou formaci Wildcatů, ze kterých se ale vyklubaly Dauntlessy, jejichž zadní střelci si nenechali nic líbit. Sakai, težce zraněný obrannou palbou amerických kulometů, dokázal sám doletět zpět do Rabaulu. Vzhledem k jeho zranění i vzdálenosti je to těžko uvěřitelné. Absolvoval podobnou křížovou cestu jako jeho protivník Southerland dole v džungli.

Více detailů najdete v mém článku v HPM 8/1995 a v REVI č. 8

Zde je dokumentární film, který o souboji pojednává

A tady je odkaz na informace o vraku "Pugova" Wildcatu

Zde je ukázka z mého článku "Vějíř a meč" o H. Nishizawovi, který najdete v REVI č. 8:

"Pug" Southerland z Fighting Five.

"Na Guadalcanalu se 7. srpna 1942 vylodili Američané, to v mnoha ohledech změnilo plány jejich protivníkům. V ten den bylo v Rabaulu připraveno 27 G4M Betty z 4. Kókútai s doprovodem 9 Zer z Tainan Kókútai k útoku na letiště v Rabi (New Guinea). Japonci byli zprávou o vylodění na  Guadalcanalu dokonale překvapeni, avšak pohotově zorganizovali nálet na vyloďující se Američany. Bylo však příliš málo času na přezbrojení bombardérů z pum na torpéda.

V 9.50 hod odstartovalo 27 výše zmíněných Betty s doprovodem rozšířeným na 18 Zer. PO1c Nishizawa letěl ve  formaci jako jeden z wingmanů  LCDR Nakajimy. Bombardéry v cílové oblasti nedocílily, žádného podstatnějšího úspěchu a čtyři z nich byly sestřeleny. Japonští střelci v bombardérech ohlásili 15 sestřelených  Wildcatů a jejich kolegové stíhači sestřelili 7 SBD  Dauntlessů, 29 Wildcatů potvrzených a 14 dalších nepotvrzených. Jedno Zero se předčasně vrátilo kvůli závadě, čtyři Zera byla poškozena a dvě nezvěstná. WO Sakai utrpěl v souboji se skupinou SBD těžké zranění a musel být odeslán do Japonska.

Americké ztráty sice nebyly tak vysoké, jak se Japonci domnívali, ale přesto byly citelné - 1 Dauntless byl  sestřelen a dva poškozeny. Wildcatů bylo ztraceno plných 15 (z toho 5 havarovalo a jeden byl svržen z paluby  carrieru). V jednu chvíli bylo nezvěstných 12 pilotů, ale  postupně se 6 z nich vrátilo.

Stíhači Navy ohlásili 7 sestřelených "type 97" (Betty) plus 3 pravděpodobně a dvě další jako poškozené. Ohlásili  jediný jistý sestřel Zera (plus 4 pravděpodobně).

Nad Guadalcanalem v ten den vynikl právě Nishizawa, který ohlásil 6 sestřelených Wildcatů. Jak již bylo zmíněno byl wingmanem LCDR Nakajimy a ten v jednom souboji vedl svou šestici Zer proti čtyřem Wildcatům Lt. Herberta S. Browna.

Záměna Doutlessu za Wildcat se Sakaiovi stala

 téměř osudnou.

Brown se pokusil čelně zasáhnout jedno Zero, ale minul  a zapletl se do divokého dogfightu s několika Japonci.  Jeden z útočníků zasáhl Brownův stroj a zranil ho do boku a do nohy. Pak kolem Browna prolétl směrem odzadu dopředu, smál se na něj a zamával mu! Brown po něm neprodleně vypálil dávku. Je možné, že to byl právě  Nishizawa, protože byl známý podobnými žerty.

Faktem zůstává, že Nishizawův stroj byl v boji vážně  poškozen a to mladého letce vedlo k rozhodnutí spáchat  sebevražedný útok. Nenašel však žádný vhodný cíl a nakonec se mu podařilo vrátit na základnu."

31.7.1944 - ZMIZEL ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY

Antoine de Saint-Exupéry v kokpitu průzkumného Lightningu na

korsické  základně v roce 1944. 

Photo: LIFE, John Philips

 Zmizení spisovatele, civilního a válečného letce Antoine de Saint-Exupéryho mě nedá spát. Je to zkrátka proto, že jeho knihy byly jedním z faktorů, který mě přivedl k zájmu o letectví. Také kombinace poslání spisovatele a osudu válečného letce je poutavá. Nakonec i nádech tajemna souvisejícího s jeho zmizením je právě to, co činí jeho příběh jedinečným.

Dobře si vzpomínám, jak jsem jako socíkový teenager hltal náznaky o jeho posledním boji, popsaném v časopisu L+K a vryl jsem si do paměti exotické slovo Jagdgeschwader 3 nebo jména pilotů Heichele  a Göbel (kteří jej údajně sestřelili), či název jejich stíhaček - Fw 190 D-9. Všechna čest tehdejší redakci, že toto téma dostali na stránky časopisu přes dohled komunistických cenzorů, byť je to parádní omyl či nechtěná mystifikace jak se patří. Ale to tehdejší redaktoři nemohli vědět. 

O ještě větší mystifikaci se, opět snad v dobré víře, před 4 lety pokusili autoři francouzské knihy, která se zmizením "Malého Prince" zabývá. Naivní dílko (v ČR vyšlo jako St-Exupéry - poslední tajemství) psané bez tušení archivních zdrojů v Německu, USA a Anglii stvořilo další úroveň mystifikace, kterou se zanícením sobě vlastním převzal v Česku pan Motl a plošně naši populaci zasáhl výstřelem z mediální zbraně kalibru Novy. Saint-Exupéryho prý sestřelil stíhač jménem Horst Rippert.

Budiž. Nemám patent na rozum a nebyl jsem u toho. Ale se vší úctou k účastníkům tehdejších bojů i k jejich stáří a  jeho hendikepům, které dnes veterány logicky provází, si troufnu říct, že slavného spisovatele s největší pravděpodobností nikdo nesestřelil, neboť o něm, světe div se, prostě na německé straně nikdo nevěděl.

V témže roce jsem jako reakci na francouzskou skvěle přichystanou a senzacechtivou mediální tsunami, napsal článek pro web Hospodářských Novin, jenž, zaplaťbůh dal prostor řeči faktů. 

Článek o zmizení Saint-Exupéryho najdete zde

Antoine de Saint-Exupéry (vlevo) v roce 1944 ve společnosti svých kolegů.

Photo: LIFE, John Philips

Od té doby mohu doplnit jen jednu drobnost, která zapadá do mozaiky událostí osudného 31. července 1944. Německé stíhačky, vyslané proti spojeneckým stíhačkám měly za cíl francouzské hloubkaře, nikoli osamělý průzkumný letoun. Jak je však v článku uvedeno, svůj cíl minuly.
A zatím není jediný důkaz, který by ukazoval na to, že Saint-Exupéryho Lightning byl někým ohrožován a sestřelen. Pokud se tak opravdu stalo a bude pro to věrohodný podklad, neváhal bych tuto informaci zveřejnit. Sám jsem již přispěl archivními dokumenty k výzkumu, který na své webové stránce soustřeďuje Nick Beale. Nejde mi o to, dokázat, že slavného spisovatele nikdo nesestřelil. Jde mi o to korektně popsat, co se ten den stalo. A zatím si myslím, že ten den na jihu Francie byl ideální válečný den - nikdo na nikoho totiž nestřílel. Až na to, že zahynul jeden slavný spisovatel ...

Jan Bobek, 2012

PS: Komplexní sumář dat k této kauze najdete na Nickově stránce. Pokud se dnes letečtí badatelé od někoho učí jak a kde čerpat komplexní data o činnosti Luftwaffe, pak je to především Nick Beale.

OSPREY: JAGDSTAFFEL 2 "BOELCKE"

Greg VanWyngarden patří mezi špičku současných publicistů zaměřených na období první světové války. Proto jsem s velkým zájmem otevřel jeho publikaci věnovanou legendární Jagdstaffel 2, později přejmenované na Jagdstaffel Boelcke, či zkráceně nazývané Jasta B.
VanWyngarden nás na 128 stranách podrobně provází celou historií jednotky s pomocí 126 fotografií doplněných o 36 bokorysů. Fotografie jsou vesměs reprodukovány ve velmi dobré kvalitě a řada z nich je publikována poprvé, nebo nepatří mezi často vídané záběry. Po úvodu, který logicky popisuje okolnosti vzniku německých čistě stíhacích jednotek (Jagdstaffel) nás autor seznamuje s počátky jednotky, Boelckeho velitelskými metodami, jeho zásadami pro nasazení stíhačů i prvními osobními úspěchy, jež byly následovány jeho žáky, mezi nimiž byl i Manfred von Richthofen. Úvodní část kulminuje Boelckovou smrtí při srážce s Böhmem během boje s Brity.

Autor následně poutavě popisuje úpadek jednotky, který vedl až k pokusu Wernera Vosse o svržení jednoho z velitelů Jasta 2, Hptm Franze Walze (později získal PlM jako velitel letecké jednotky v Palestině). Jednotka se následně protloukala válečným děním bez výrazné osobnosti, která by ji vedla dostatečně dlouho na to, aby Jasta B znovu získala lesk minulé slávy. V jejím čele se sice nakrátko objevili vynikající letci (Böhme, von Bülow-Bothkamp aj.), ale než mohli tým nasměrovat a pozvednout, padli v boji. Tento stav se změnil v únoru 1918, kdy v čele útvaru stanul energický Carl Bolle (36 v., PlM), krátce poté, co jednotka obdržela nové Fokkery Dr. I. Pod jeho vedením se Jasta B opět stala elitním útvarem, který ukončil válku s 336 vítězstvími na kontě. Pravou rukou velitele se v posledním roce války stal Lt. d. R. Paul Bäumer (43 v., PlM), jenž byl nejúspěšnějším stíhačem u Jasta B. V jejích řadách získal 40 vítězství. Jednotka válku zakončila se vztyčenou hlavou a při předávání letecké techniky Spojencům neopomněli letci z Jasta B na své stroje napsat počty svých vítězství. Mezi nimi byl i Lt. Lindenberger (11 v.), jenž bude až do konce druhé světové války létat na Fw 190 A u JG 300 a získá další 4 vítězství.
Publikace se mi zamlouvá po všech stránkách. Není to jen o poutavém textu, který využívá dobové záznamy, vzpomínky pamětníků a údaje od protivníků. Jsou to i skvěle vybrané a okomentované fotografie, zařazené ke konkrétním událostem a vtahující čtenáře do děje.

Albatros D. III z Jasta Boelcke v němž byl vyfotografován Lt. Franz Pernet, jeden ze dvou nevlastních synů Ericha Ludendorffa, jenž byl od léta 1917 nejen hlavním velitelem německých ozbrojených sil, ale de facto i politickým a ekonomickým vůdcem země. Oba Ludendorffovi nevlastní synové zahynuli jako letci. Franz byl sestřelen 5. září 1917 u Ostende v boji s Brisfity z 48. Sq. Stojí za pozornost, že jeho přemožitelem se zřejmě stal nejúspěšnější stíhač této jednotky, Australan Keith R. Park. Tentýž Keith Park povede 11. Fighter Group během Bitvy o Británii a stane se živoucí legendou RAF.

Ilustrace: screenshot ze simulátoru Rise of Flight, J. Bobek

FRIEDRICH MIROSLAV NAVRATIL – KONTROVERZNÍ CHORVATSKÝ LETEC A POLITIK S ČESKÝMI KOŘENY

Na trhu se objevila nová stavebnice rakouského stíhacího Albatrosu (série 253) v měřítku 1/48 a časopis Revi na toto téma přinesl pojednání o zbarvení těchto letounů. Významným prvkem obou počinů jsou Albatrosy s šípem na boku, které náleží Oblt. Navratilovi. O tomto chorvatském letci je známo, že se později stal ministrem obrany v Nezávislém státu Chorvatsko, který byl spojencem Hitlerova Německa. Méně známo už je, že měl české kořeny.

Friedrich Miroslav Navratil během první světové války sice nestačil získat odznak polního pilota, ale byl úspěšným stíhačem a docílil 10 vzdušných vítězství, dokonce se stal velitelem stíhací letecké setniny na italské frontě. Pro zajímavost uvádím, že je známo téměř 20 stíhacích Albatrosů sérií 153 a 253, se kterými F. M. Navratil létal.Krátký a přehledný životopis včetně přehledu dosažených vítězství  naleznete zde

Stručně se zde zmíním o Navratilově původu a závěru jeho vojenské a politické kariéry a trochu opravím výše uvedený odkaz. Víceméně všude se uvádí, že ...

PRAŽÁKŮV FEJETON: VO ŘECKU

Za jedný horký noci, dyž sem nemoh usnout, sem sednul k bedně a  napsal jsem tendle fejeton vo Řecku. Neni to ani tak fejeton, jako spíš shrnutí zkušeností s toudle zemí. Jestli tam teď něgdo z vás pojede na dovču, tak se vám třeba něco hodí. 

Řecko je členskej stát evropský unie. Jenže je to takovej členskej stát, že z toho úředníci v Bruselu vobčas musej dostávat pupínky. Myslim, že se nedávno ukázalo, že do eurozóny byli Řekové přijatý jen proto, že sfalšovali ňáký papíry, kerý patřily kžádosti vo vstup do spolku šťastnejch zemí, kerý se zbavěj svejch měn. Nepořádek, vraky aut, nedodělaný baráky, no kam se na nás hrabou. Ale všechno neni v takovym nepořádku, jak to na první pohled vypadá. Například ty nedodělaný baráky (chybí jim dycky poslední patro a trčej z nich do nebe armatury) sou nedodělaný proto, že dyž sou nedodělaný, tak se z nich nemusí platit daň z nemovitosti, nebo nějaká podobná daň. V tomdle sou nám řekové podobný. Gdyby sme tohle mohli dělat taky, tak bude asi polovina baráků v Česku s drátama do nebe. 

Auta tam jezděj pěkně votlučený, ale nikdy jsem tam neviděl autonehodu. První den se vám ...

DOLFIHO DOUTNÍČEK

Tentokrát jsem vybral dobový týdeník, který ve svém hledáčku zachytil mimo jiné i legendárního německéhostíhače Adolfa Gallanda. Kamera vás přenese ...


... do listopadu 1940 na základnu Audembert ve Francii k 26. stíhací eskadře německého letectva, neboli Jagdgeschwader 26 „Schlageter“. Právě Galland byl jejím velitelem (Kommodorem) a společně s Wernerem Möldersem (velitel JG 51) a Helmutem Wickem (velitel JG 2 „Richthofen“) patřil na konci roku 1940 mezi nejúspěšnější stíhače Luftwaffe a tím pádem byl i tím, co bychom dnes nazvali mediální celebritou.
Mezi Gallandovy záliby patřilo kouření doutníků, kterých se nechtěl vzdát ani při bojových letech. Nevím jak tomu bylo přizpůsobeno vybavení kokpitu, ale faktem je, že za letu kouřil a na filmových záběrech je s doutníkem vidět.
Jak uvidíte, Galland pro filmový štáb zachytil i jedno vzdušné vítězství, konkrétně jeho 57. úspěch – Hurricane sestřelený 28. listopadu v 15:40 u anglického Dartfordu ve výšce 6.500 metrů. Stíhači častokrát mluvili o tom, že v soubojích nemířili na člověka, ale na stroj. To se sice hezky poslouchá, ale ať chcete nebo ne, ten člověk v tom stroji je a jde mu o život. Nejinak to je i s Hurricanem, který je na záběrech pořízených z Gallandova stroje.

JAK SE (NE)DOSTAT MEZI „MORČATA“


Zasažený britský stíhací letoun, který na filmu vidíte, je ...

WHO ARE THEY? PÍSEŇ O PRAVIDLECH A ROZHODČÍCH NA SOUTĚŽÍCH V PLASTIKOVÉM MODELÁŘSTVÍ

Velšská zpěvačka Jemma Griffiths (Jem) říká, že k napsání textu písně They (Oni) ji inspirovala příručka pro přežití v Newyorském metru, …. 

IRON SKY

Film Iron Sky určitě nedostane Oscara za scénář, ale i tak stojí za vidění. Nízkorozpočtový film finského režiséra přináší sci-fi tragikomedii, která má atmosféru Hanebných Panchartů, Sin City a Hvězdných válek.
Významnou část peněz na rozpočet filmu darovali sami fanoušci, a mezi sponzory a herci se objevili i Němci, včetně jednoho kultovního hororového představitele.V atmosféře podbarvené hudbou skupiny Laibach se pak můžete zamyslet nad tím, zda si film dělá legraci z Nacistů, z Američanů (americká prezidentka v něm nevědomky a velmi úspěšně použije jeden z Goebbelsových projevů) nebo zda je varováním před konfliktem mocností o energetické zdroje.


Tady pro Vaši kratochvíli připojuji dvě videa, jež obsahují fotografie "zaručeně pravých" snímků německých létajících talířů. 
Nicméně můžete tam narazit na snímek Hortenova samokřídla, nebo také na snímek podivné konstrukce, která po Němcích zůstala v dnešním jižním Polsku. Vede od ní podzemní kolektor patrně pro vedení energií. A čertví k čemu to opravdu sloužilo. Vypadá to hodně divně.

A v tomto filmu je podivná konstrukce opět vidět, tentokrát v 2:13 sek. V čase 1:58 je pro změnu vidět skutečný soukromý projekt Projekt pana Sacka, který se dokonce dostal do stádia zkoušek u raketové stíhací jednotky JG 400.

OSPREY Ki-43 „OSCAR“ ACES OF WORLD WAR 2

Velmi příjemné překvapení, to je asi nejvýstižnější definice této publikace. Zatím mám za sebou pořádně přečtenou jen kapitolu o válce v Barmě, ale už teď mohu říct, že Hiroshi Ichimura ví o čem píše. Vychází jak z rozhovorů s veterány, tak i z japonských publikovaných a archivních zdrojů, ovšem dost dobře se orientuje i v bristkých a amerických archivech. Prakticky na každé stránce najdete popis několika bojových střetnutí s analýzou výsledků boje, nebo určitého období leteckých střetnutí. Zkrátka velmi zajímavé a fundované čtení, ze kterého jsem se dozvěděl řadu nových poznatků.
Z hlediska fotografií tato publikace nebude příliš zajímavá pro milovníky letadel. Přesnost bokorysů také nebude silnou stránkou tohoto titulu.

Tennó Heika Banzai!

Pro navození atmosféry přidávám dva "oscarové" filmy
Film z montáže a záletu strojů Ki-43 „Hayabusa“, ke konci jsou použity záběry natočené u 64. Hikó Sentai



V této ukázce jsou použity části filmu Katō Hayabusa Sentotai (加藤隼戦闘隊), který byl natočen v roce 1944 a diváky zavedl k 64. Hikó Sentai v období, kdy jí velel legendární Tateo Kató

 

ITALIAN ACES OF WORLD WAR 1

Během uplynulého roku se u mne změnilo pár věcí, pracovně (hodně cestování) i v soukromí. Ty změny byly pozitivní, ale zabraly čas a můj letecký koníček byl většinou v maštali. Ale na druhou stranu jsem měl při cestování trochu času číst a nějak se mi stalo, že jsem vlastně četl jen publikace z období 1. světové války. Jednou z nich je 89. díl Osprey Aircraft of the Aces, pojednávající o italských stíhačích. Jejím autorem je Paolo Varriale, jenž má za sebou mnohem rozsáhlejší svazek na stejné téma. 
Kniha má 104 stran a takřka 90 fotografií. Snímky zobrazují nejen sebevědomé italské aviatiky a jejich létající aparáty, ale v řadě případů i jejich rakouské nebo německé oběti. Po úvodu, který popisuje vznik a stručnou historii italských stíhacích jednotek, následují životopisy všech italských stíhacích es v abecedním pořádku. Nejedná se jen o suchý výčet dat, ale v řadě případů, tak, jak prostor dovolil, cituje P. Varriale také bojová hlášení, či autentické vzpomínky na různé příhody. Mezi nejvtipnější patří varování jednoho faráře během kázání k místním děvčatům před konkrétním stíhacím letcem z nedaleké letecké základny. 
Publikace má různé vazby na naši leteckou historii. To, že například Bohumil Munzar z Flik 55/J (v publikaci je uváděn jako Gottlieb Munczar) byl sestřelen Silvio Scaronim, je poměrně známá věc (viz např. REVI č. 29), ale nevěděl jsem, že Munzar byl společně s Kissem sestřelen i 27. ledna 1918 v boji s 78. Squadriglia. O Munzarovi je v textu zmínka i v souvislosti s dalším bojem. 
Publikace má řadu dalších českých ozvěn, nebo přinejmenším česky znějících. Například Guido Nardini vypadá téměř jako Čechobijec, jeho první tři oběti byly Brandenburgy C.I v jejichž osádkách se objevila jména jako Josef Holub, Franz Dostal, Stefan Volosin a Viktor Maly. 
Zde se dostávám asi k jediné věci, kterou bych této publikaci vytkl. Každý životopis končí tabulkou sestřelů, ale některé obsahují detailní informace o protivnících a jiné ne. Chápu, že vydavatel bojoval s místem, ale je to škoda. Neškodilo by mít po ruce nějakou on-line databázi rakouských ztrát letecké techniky. 
Ale nejen ztráty by potřebovaly více informací. Zajímalo by mne, zda Josef Vratil z Flik14/J, který dostal Silvio Scaroniho, byl Čech nebo Slovák, či nikoli. Zde se dostávám k druhé věci, kterou bych publikaci vytkl – jmenný rejstřík v jejím závěru je neúplný. Například právě Josef Vratil (str. 94) v něm chybí. 
Publikaci vřele doporučuji, nabízí zajímavý text, pěkné fotografie i pestré a poutavé markingy. Když si uvědomíte množství a kvalitu Spojeneckých stíhačů (a to nejen italských), jimž čelili naši letci v řadách K.u.K. LFT na jihu Evropy, pak klobouk dolů.